01_poezie_stepanek.pdfNové číslo. V HTML, PDF, EPUB, MOBI. Přejeme příjemné čtení.
|
|
|
Aluze 2/2011 - Poezie Perpetum mobileRadek Štěpánek
I. Tak tedy člověk smí najít svůj obzor: Kolikrát vychází tolikrát dojde tam kde k němu stojí zády … Němé se rozeznívá i když zvuk nemá jiný cíl než uchvět se v tichu Těkavý svět cestuje v očích Ustrašené hledá svůj začátek i konec … Nic na čem by oko lpělo ani ohlušující ticho stále stejné světlo: nazvykaná tma … Nad Sávou světla v mlze Stromy světel Les Stín mezi stromy
Vždy o krok přede mnou stále zády … Nebe i moře mám na dosah a pořád jsou mi blíže trnité keříky tisknoucí se k zemi I vítr mě konejší jako kus vápence: pečlivě do každé rány ukládá krystal soli … Ostří listů datlových palem a dokonale oblé tvary plodů které nikdy nedozrají A světlo krájené na stíny jednou ostré podruhé dokonale oblé … A přeci je někdo šťastný tak aby miloval Dva hlemýždi na kusé koleji právě začínají Přihlížím přemožen smutkem Miluji … Dětskýma očima viděl jsem moře divoké zvíře s pěnou u huby lámalo skály i světlo Už dospělý ho lituju když se za odlivu choulí samo do sebe jako k matce … Něco jako by sem nepatřilo ale je to všechna ta smrt už odbytá nebo rozkvetlá jabloň vrostlá do ostnatého drátu a vzdálený zvon právě odbíjející? … Kůň přešel potok a ztratil podkovu znovu mám štěstí Stokrát se dívám jak se kůň brodí ale nevšimnu si když žádná podkova neschází ani nepřebývá … Tváří v tvář pohledu anděla nacházím slova ale vyslovit je nemohu Nit která vedla zpět je vymotaná Operační sál ožívá chladná krev protéká krví horkou od anděla k člověku podél stěn světlem … V modré tmě bouřky ožívají i duboví lidé stvoření z trouchně stromů Míjejí mě mluví v nich duto Spatřit je znamená potkat sebe sama překročit bludný kořen … Z polí voní chléb kobylky v obilí brousí kosy Po mé pravici růžová tma města po levici Kassiopeia myje si boky tam kde černé prázdno bylo před chvílí řekou Slyším že ticho mluví jen samo k sobě … Zhasl jsem jen pomalu noc řídne za oknem bubnuje déšť Tenkou stěnou pokoje proniká milování odvedle Počítám počítám beránky v mém stádě … Provází mě noc stožáry cypřišů mléčná dráha vesnic na pobřeží přístav rybí oko majáku dál už jen opravdová tma … Mlhavým jitrem začínají prosvítat obrysy světa na druhém břehu se z hlasů stávají lidé Vše tušené dostává tvar Čím dál vidím tím nepatrnější a osamělejší si připadám … Průzračnou vodou vidím na dně loňské listí ani pohyb ani spočinutí … Obloha zbělala a černá Teď mohu počítat každou vteřinu a třeba i usnout Voda poteče pořád holubi se budou dožadovat svého zrní Ať už se zúčastním nebo ne nestane se nic navíc II. Člověk i obzor se pohybují hledají pevný bod Toužící po spočinutí nikdy nespočinou … Po dešti ještě krápe ze stromů a střech Ticho obydluje holubník Mezi kolejemi poskakují zmoklí ptáci A člověku je proti mysli že možná nehledají nic … Olivový sad postříbřil zralý vítr: není kam spěchat Slunce se přelévá do fíků obloha hasne jako světla střelené srnčí Odsud už smíme úžinu pod námi přejít jediným krokem … Přeběhnu kladinu stavidla a skočím jak prosté to je když mohu Uvidím zase tátu tápajícího v černé vodě a sám sebe pod dubem který tenkrát ještě stál Ale toho utopeného ani dnes nikdo nenajde …
Těsně před usnutím myšlenky stahují smyčku oči těkají mezi světlými body Zem chladne od korun stromů zavírám oči světlé body těkají v nich … Je září málem říjen slunce vaří čaj z květů na okně Zatopit jsem zapomněl v komíně staví hnízdo meluzína Ve všem teď praská i trám mrtvý půl století ožívá jizvou … Rudolfu Jurolekovi Jdu po stopách srnčí nejsem lovec ani jeho pes a snad žádnou zvěř nezahlédnu Padá sníh zahlazuje všechny tvary mizí stopy které hledám i ty které nechávám za sebou Místo kde stojím kráčí … Když cypřiš zpoza okna vyhlíží svůj jih zrcadlí i mou bolest Mohu ho přesadit přenést k jinému oknu nebo zalévat slanou vodou ale nevyléčím ho Co mohu změnit zůstalo v minulosti: nikdy ho nevykopat zapřít sám sebe opustit ho … Zas ve mně odstřelili skálu bolest cestuje tělem jako vzduchem zvuk pečlivě zevnitř prohmatává smršťuje se a rozpíná ale vně kůže nemůže nesmí … Cosi mě drží mezi nebem a zemí snad život vdechnutý závanem větru: nic než závrať Města v dálce jsou jako opuštěná bílá mraveniště Jestli Bůh sídlí tady možná si také myslí že není …
Zlatý úhoř zaťatý sval světla odplouvá po vodě dělí mou noc ztrácí se v hlubině dálky … Něco ve mně hledá listuje loňským listím ale jména už nepodpírá stín skutečností Zažívám prázdno trávím sám sebe vlak duní v útrobách: sedíme znovu naproti sobě za oknem utíká černá krajina Vyskakuji tam … Trpělivě den po dni jako Měsíc z ničeho dorůstám do ničeho … Schovaný pod stolem snažím se z lastury křídlatce vymámit zvuk moře Chvíli ta mušle opravdu cosi šeptá potom se rozesměje: to moře nezní ve mně …
S rybáři smlouvám o ceně palamid slunce bělí slané sítě pták na olivové větvi zpívá o zázraku Žádný křiklavý posel počátku světa obyčejný vrabec … Celý týden moře naráží do pobřeží modeluje kámen podle tvarů ticha a bude pokračovat dokud nebude úplné Člověk smí zaslechnout jen těch pár prvních a posledních úderů jako když při nemoci měří svůj tep Dech hmatá v nedechu … Vojtěchu Kučerovi U stolu zjizveného neklidnými prsty mluvíme o nehybnosti Zažloutlá lampa vdechuje cigaretový kouř Další slova další ohýbání skutečnosti jediná rovná zůstává pochybnost … Žaluzie štípou světlo hromada třísek na mém stole sama od sebe stolem prorůstá … Vlastní hlas přemlouvám k mlčení slovo je roubíkem v ústech Fotografie nežloutnou nehoří paměť zvětrává Zastavené kukačky v prázdné sednici naslouchají bičování deště klekání z návsi … Ani vzduch se netetelí stín vstupuje do těla uvnitř a vně se prolíná Stávám se součástí něčeho většího ale klid nenacházím:
Mám nohy abych znovu odešel a byl
Radek Štěpánek (narozen v roce 1986 v Prachaticích) je studentem Masarykovy univerzity v Brně. Publikoval například v Literárních novinách, Hostu nebo Textech. Vydal básnickou prvotinu s názvem Soudný potok (2010). Pořádá literární setkání (např. Setkání básníků v zahradě zámku Kratochvíle). Zde zveřejněné básně tvoří samostatný a dosud nevydaný celek.
|
NOVINKY21. 11. 2011Aluze 1/2011 Nové číslo. V HTML, PDF, EPUB, MOBI. Přejeme příjemné čtení.
03. 09. 2011Děkujeme za Vaše básně! 2011 Setkání básníků a autorská čtení básníků v zahradě zámku Kratochvíle.
03. 02. 2011Právě jsme vydali nové číslo Vážení čtenáři, přejeme příjemné počtení.
Pokud se chcete k této podobě vyjádřit, můžete zanechat komentář zde.
23. 11. 2010Aluze bude pokračovat Vážení čtenáři,
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
ALUZE | Revue pro literaturu, filozofii a jiné (© 1998 - 2008) | ISSN 1803-3784 |
|
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Pavel Kotrla
