Aluze 3/2010 - Poezie

Tížiny

Ondřej Hložek

01_poezie_hlozek.pdf

Saze

Za nešťastných dnů

je mé město plné černých sazí.

Nikde holubi.

Vlhko rýpe se pod kůži,

jedle v ustřižených nohavicích

zebou prsty kořenů.

To jen děti prchají

před mokrou tmou.

Schoulený čas

Tady jsem doma

a také přátelé s kaštanovými vousy,

ve kterých spí

prsty žen.

A tak nějak daleko sedí mraky.

Bahnhof

Už půjdeme spát,

je čas vonící naftou,

je čas nehnutí.

Ulicí šlape poslední

pramínek dne,

těžce objímá

plíce.

Jen spi.

Možná ti to půjde lehce,

možná budou drobné tížiny.

Už půjdeme spát,

je čas vonící naftou,

je čas, co oči klíží mi.

Rozmluva

Nepouštěj na mě

smečku slov,

zda je hudba

mlčením,

zda je hlad

těla láskou,

zda žití

sakrováním mužů.

Čím to jednou

skončí?

Dvojím vyznáním

a malou

tichou ženou.

Kousek domova

Jedině tvé ruce

složené v hlíně

a smrt,

co táním nekončí.

Jedině to zůstalo z domova.

Je načase usmířit se

a pokorně prosit ticho,

ať mě neopustí.

(leden 2010)

Přeražený den

Roste to

utajené v nás

a ve vteřinách současných.

Souhlasně vydýchává.

Krok za krokem možná hořkne,

s každou barvou křičí

v půlkruhu duhy.

O zemi,

zkoušce ve vteřině poslední,

o lidském tahu krajinou,

který tak ještě dokáže křídlem

zachvátit prostor.

A Bůh je

mi v každém kroku -

zválený v pěšinách

protnutých do dálek

Moje nohy v něm měknou,

jako měkla srdce zvonů.

Neděle

Chladne mi oběd.

Stojím za žaluziemi,

odrážím se od talířů.

Za zády dveře

a jistě, navečer vítr,

co vhání pozdní do Teska.

Mlčky srkám z tvých

očí nadrobenou výčitku.

Každým ránem

Přečkáváme neustálá

setmění,

ale mlha uvnitř

přečkat nejde.

Zatmívá se obzor

a hvězdy jsou jen

rozlezlými ponravami.

V rozbřesku nečekají

ani spánek, ani tichý pláč.

Jen klidné nádechy

a den nakažený

vrzáním dřevěné podlahy.

Svátost

Kopcem ke Svákovu

táhne se procesí.

Před pokašlávajícími starci

ježatec korouhev nese.

Až opře ji o stěnu kaple,

dostane korunu.

Ondřej Hložek (17. března 1986 v Opavě) studuje českou literaturu na Slezské univerzitě v Opavě. Pořádá setkání autorů hudby, literatury a vizuálna s názvem Open Air Happening Vikštejn a literární večery s názvem Básnické hlasy. Literárně publikoval v časopisech Host, Tvar, Texty, Protimluv, jinde.
Jeho verše vyšly v několika soutěžních almanaších. Stal se laureátem několika literárních cen
(Literární soutěž Františka Halase 2009, Literární cena Vladimíra Vokolka 2009 aj.). Básně pochází z dosud nevydané sbírky Tížiny.