Aluze 3/2009 - Poezie

A do třetice pleskot vět
Výběr básní z let 2005–2007

Ladislav Jurkovič

01_poezie_jurkovic.pdf

Nádraží večer

Vlaky připravené k odjezdu

Signály času den co den

Červená čepice zažehne hvězdu

Stejnou poklicí kastrůlek přiklopen

V kastrůlku pečeně z jednorožce

Bájného tvora z pohádek

Karkulka nejde k lesu – pase ovce

U trůnu šašek čeká na potlesk

Kdepak je pan král tlustý pantáta

Není to ten co na píšťalku píská?

Aniž ví co měsíční je sonáta

A průvodčímu že se stýská

Rody

(Nad hrobkou v Lysé nad Labem)

Jedné hrobce v Lysé

říkají domácí

Srbský hrob

Srbská se jim zdají

jména Tomislav a Mirjana

(třebaže Tomislav

byl chorvatský král)

Můj syn téhož jména

je v Srbském hrobě pochován

Leč více než o manželčině otci

Černohorci Vasiliji

věděl o Odkolcích z Újezdce

splynuvších jednou větví rodu

se staviteli a důlními inženýry

prostého jména Sládeček

co hrobku zaplatili

do konce trvání hřbitova

Hrobka v Lysé

přijme rovněž tělo synovy matky

jak to již teď

hlásá její křestní jméno

na náhrobku z kamene

A uložen do Srbského hrobu

na české půdě

budu i já

Buď pochválen ten

jehož uctíme nejvíce

když jeho jméno nevyslovíme

V tramvaji

Omylem

vzal jsem si na cestu knihu

kterou jsem již přečetl

Rozuměj první díl té

z níž jsem nečetl druhý

A tak nezbývá

než myslet na třetí –

ten ještě nikdo nenapsal

Mluvte

(Naučení katů)

Ujměte se jazyka

Než vám ho odříznem

Neboť potom se jazyka

Chopíme my

A řeknem vám

O čem máte mlčet

S hubou plnou krve

A tak se ujmete

Svého jazyka

Své řeči

Svého přiznání

Svého ano

O vaší vině

Vaše řeč

Budiž jenom ano ano

Na slovo ne

Máme právo jenom my

Židovský hřbitov v Brně 2005

(Poučení pro děti a mládež)

I

Pole mrtvých

Řady náhrobků

Z různých druhů kamene

Nápisy

Hebrejské německé české

Jména

Třeba Fischer jinde Rybář

Pole mrtvých

Po roce 1945

Málo osévané

Židé odešli

Jinam

Pole mrtvých

Jeden z posledních pohřbených

Kantor Neufeld

II

Nebojte se děti

Z čerstvého hrobu

Na židovském hřbitově

Nevyskočí

Milion Židů

Jako čertíků z krabičky

Neboť těla stovek mrtvých

Jejichž jména

Jsou zaznamenána na náhrobcích

Zde ani nejsou pohřbena

Živé je odvezli kamsi

Namačkané jako sardinky

V krabičkách vagonů

Prý do pohádek

Napsal někdo

A druhý konstatoval

Že jedna z těch pohádek

Byla opera Polská krev

III

Jméno jednoho

Je Vrah

Jméno zabitého

Neznáme

Jméno druhého

Mělo být spasitel

Jméno třetího

Je vandal

Židovský hřbitov noci

Hlídají Psi

HH

Co dalo Německo lidstvu?

Kromě jiného

Heinricha Heina

A Heinricha Himmlera

M ě s í c e

(Karlu Tomanovi a Petru Hruškovi)

Leden

A už se dní

od zory k setmění

V noci tma

na bílo mrzne

Bílá a černá hra

V duši kůži I v krzně

Únor

Úmor úhor

Úkradkem malé krácení

A má to jméno

Pěna Dní

Pěna již vítr sfoukne

že marně sbíráš na věno

Březen

Do Březolup nejezdi

příteli nejdražší

Jaro co vůně přináší

tam ještě nedosáhne

Jinde však lupá proutí

A taky srdce i moudí

Duben

Co zbude ze zimy

poryvy větru odnášejí

Ale ta tíž než země rozpučí

jívami olšemi buky i duby

A taky rýmy jež básník mág i příručí

koktavě vypouští z huby

Květen

V neúctě k květnu

asi se setnu

rozepnu u vesty

poslední knoflíček

Leč vesty nejsou k mání

Popelka u cesty neztrácí střevíček

Červen

Co praví přísloví?

Slunce den rozední

až kohout zakokrhá

Leč každý ví že ten času pán

Otvírá chřtán když v noci bije druhá

Večerní červánky zas mizí až noc už sní

Červenec

Červ ví co dělá

když navrtává díru

do letního soudku

v němž slunce na pecny zadělává

těsto z mouky bílků a žloutků

A kuchtíka pálí ruce i hlava

Srpen

Nevím proč myslíš

zrovna na srpnový vítr

Snad proto že fouká ze strnišť

a sám myší král do pasti se chytl

když opouštěl svou říš

již podzim lehkým dechem vysklil

Září

V září si nechám zahrát nokturno

modré a teplé jak ohňů dým

spředený ze zbytků léta

Pastevci koz zas stáda poženou

až kamsi k propastem a jeskyním

kde prý je konec světa

Říjen

Magie vah:

rameno tíže rameno lehkosti

Co vše může být na vahách

co vše se zbarví a opadává

v říjnových říjích

v říjnových zápasech i hrách

Listopad

Z dvanácti jeden

je plačtivý pln pádů mlžných par

Leč právě on bronzy západů

rozdává ve vinobraní snů

To k poctě básníka

jenž křtěn byl Otakar

Prosinec

Po listopadu

zas propast roku

otvírá se k pádu

To chřtán času

prosí o oběť

Návratnou V řádu

Měsíce a dny

Měsíce

To je vlastně

Pojmenovávání času

Podobně

Značkujeme dny

Od toho

Co je po neděli

Až po ten

Kdy se nedělá

Leč pro mnohé

Je svátkem

Šabat

Den očekávání

Nepojmenovatelného

A uprostřed

Je středa

Jako by vyznačovala

Plynutí

Po ose

Do budoucna

I zpět

Hřbitov v Lysé nad Labem

Nápisy na hrobech

Hned na začátku vlevo

Tě u zdi chytí

RODINA LAPEŠOVA

A dál STOLEJDA STOLEJDOVÁ

STOLEJDOVI

NOVÁK Josef i NOVÁKOVÁ Marie

CUC CUCOVÁ CUCOVI

Kdo vypoví

Kolik bolu skryto

Je v hrobech

Za hroby

Leč hlavně

Za životy

Spočívajícími teď

Ve věčném

Prach jsi

V prach se obrátíš

Ta jména

Trčí jak vykřičníky

Můžeš se však ptát

Třeba který kněz pochovával

Muže jménem KAPLAN

A mezi desítkami jmen

Prof. Dr. Bedřich HROZNÝ

Který rozluštil

Jednu z abeced dějin

Skryté dějiny

(O. B.)

V Tajemných dálkách

Hle Svítání na západě

To Větry od pólů

Stavitelům chrámů

Ruce spínají

K lásce

Před rozedněním

(Otokaru Březinovi)

Chvíle před rozedněním

Tehdy když stíny noci

Přestupují do stínů dne

A stejně tak

Zrod světla

Vidíš na oknech

Na záclonách

I na stěnách pokoje

Hle mizení tmy

Příchod světla

Říkáš s básníkem básníků

Je to prosté

Každý den stejné

A přece jiné

Neboť

Kromě počasí

Roční doby

Záleží na tom

Jak se tma a světlo

Střídají v těle a duši

Po pastvinách

Být pod střechou

To neznamená jenom

Ukrýt se před deštěm

Neboť střecha

Stejně jako strom

Dává též stín

A hledět přes střechy

Je dle lidové moudrosti

Být na světle

Do světla nad střechami

Mohou pohlížet

I poslední beránci bytí

Ti kteří nemají stáj

A pastýři se psy

Ženou je z místa na místo

Vždy tam

Kde lze najít trochu trávy

Vodu

Včetně té

Co stéká ze stromů

Anebo střech

Vodu jež jednou mrtvá

Jindy živá

Pramení

Dokola

(Mirjaně)

Tak tady žijem každý v své ulitě

Já u ní A ona u mě na bytě

Co bylo neodpouští

Já nemám co odpouštět

Tak vidím já ji Ona mne

A tak nás vidí svět

Ráno otvíráme okna

Večer zatahujem rolety

Jíst Spát Nemilovat

I to je úděl

Točí se točí kolo rulety

Tres faciunt collegium

(Pijácká)

I řekl jeden:

Básník by měl znát květomluvu

tou slova básní sama

řadí se v pravém pruhu

z levého prchají jak pára nad horama

Druhý pak pravil poučen:

Vždyť nejsou slova pravá ani levá

je jenom pevný řeči kmen

jak jedno víno je a jedna réva

Najisto víme též

co řekl třetí – vína znalec:

Je v šachu dáma kůň a věž

a na ruce zas prsteník a palec

Nakonec shodli se tři braši

vína popili z různých sudů

To jakby jedli vtipnou kaši

a rádi zřekli se svých pravd i bludů

Kdysi a dnes

(Těm dvěma)

Někdy básník Skácel

připomínal vlka

Jen místo slechů

sklopených vzad

(jak vlk připraven skočit

kousat a trhat)

míval vztyčené obočí

Podobně naježen

vždy a všude

coby „atlet ducha“

(jeho úsloví)

chodil po Brně

Oleg Sus

Ale už je to

pěkných pár let

Neboť oba

odešli jinam

Jeden do stepi

která u Vnorov

teprve bude

Druhý kamsi k Donu

odkud přišel

jeho otec

A jestli se jednou

v onom dávnu

co nikoli již bylo

leč teprve bude

objeví nějaká

podobná obočí

dej Bože

aby stáda literárních zeber

a ovcí ani černých ani bílých

i fen se struky

nafouklými pýchou

z nichž však nezkane ani kapka

prchala před nimi

větším tryskem

než kdysi bájných

jedenáct bílých koní

Jaro 2007

(Oldřichu Mikuláškovi,

autorovi sbírky Tráva se raduje)

A tak si kladu otázku

Zdalipak blížící se nálet chroustů

Vyvolá ve větvích

Něco co podobá se

Svíravému hryzání v útrobách

Nedomykavosti srdečních chlopní

Více však zlekaná nežli větve

Tráva se ani nekrčí

Zalita sluncem a suchem

Pořádně nevzrostla

A její zbytky

Stopové prvky jara

Vzpomínají na básníka

Který se s trávou

Z trávy radoval

Ze starších dějin českých

Dějiny bez legend

to bývá jenom sčítání mrtvol

na bojištích

A taky beček piva

vypitých

vítěznými voji

V jejich křiku

ve výparech

z ožralých

hrdel i mozků

rodí se legendy

Legendy potom

přehlušují onen řev

který jako by nadýmal

roviny i kopce bojišť

a zahlcoval

úzkostné úpění

raněných na obou stranách

Možná takto

zrodila se legenda

o svatém Václavu

který bojovat odmítl

Ladislav Jurkovič (vlastním jménem Ladislav Soldán, 1938), literární historik a kritik, básník, autor sbírek Ještě naposled…(s podtitulem Básnický deník z let 1998–1999, Brno – Žilina 1999), Bydliště slov (s podtitulem Echolálie – krajinomalby – vyznání 1998–2001, Gloria, Rosice u Brna 2003), Písmeny proti zdi (Knihař, Brno 2005) a dosud nevydané sbírky A do třetice pleskot vět, ze které pochází tento výbor.