Aluze 3/2008 - Recenze

Perspektivy a pasti dialogu o lidských právech

Marek Hrubec (ed.): Interkulturní dialog o lidských právech. Západní, islámské a konfuciánské perspektivy.

Praha, Filosofia 2008.

10_recenze.pdf

Tematické sborníky editované Markem Hrubcem z Centra globálních studií tvoří k dnešnímu dni nepřehlédnutelnou zásobárnu kvalitních textů ze vzájemně se překrývajících a doplňujících oblastí současné sociální, morální a politické filozofie. Dalším příspěvkem do této řady je sborník Interkulturní dialog o lidských právech. Západní, islámské a konfuciánské perspektivy. Při recenzování obsáhlých sborníků textů lze postupovat mnoha způsoby. Např. systematicky, pečlivě komentovat a analyzovat jeden příspěvek po druhém a v závěru nabídnout čtenáři intelektuálně vstřícné, nejednoznačně hodnotící rozhřešení bez přitakávajícího či odmítavého stanoviska. V případě tak rozmanitého textového menu, které nabízí Interkulturní dialog, je ostatně lze zaujmout jen stěží. Podobný přístup občas vyústí do floskule typu: „názor ať si udělá každý sám“ (popř. „ať posoudí laskavý čtenář“). Recenzent může odolat/neodolat pokušení přistoupit ke sborníku jako pohrobek „chytré horákyně“. Pokud neodolá, snaží se vzbudit dojem, že dokáže příspěvky (v tomto případě čtrnáct textů) renomovaných badatelů jasně přehlédnout, brilantně analyzovat a na několika stránkách ve zkratce shrnout s pomocí kongeniálního soudu či hodnocení. Nebo se může pokusit zasadit téma celého sborníku do popisu obecnějšího či širšího fenoménu, jehož je hlavní téma dle jeho soudu součástí a nabídnout vřazení do historických souvislostí. Může rovněž nalézt variantu věcného a nevzrušeného začátku, který využije nějakou dílčí, ale nečekanou informaci v knize, po níž se vše rozjede jako po másle. Pro tuto možnost se přímo nabízí poznámka 32 (s. 28), která upozorňuje, že rozhodnutím Evropského parlamentu a Rady Evropy byl rok 2008 ustaven Evropským rokem mezikulturního dialogu. Vlastenecky orientovaný recenzent by mohl začít připomenutím např. možné a vzdálené historické paralely mezi předkládanými současnými úvahami o interkulturním dialogu o lidských právech v období globalizace a mezi Komenského všenápravnou představou o světovém sněmu. V něm mají vůdcové národů a přední odborníci usilovat o sjednocení lidstva a o nové vztahy mezi národy a státy, přičemž základní podmínkou nového a lepšího věku lidstva je zajištění občanských, politických a náboženských svobod. Zdatný recenzent­ eklektik by mohl přimíchat další složky a ve výsledku by z konečného tvaru nečouhala ani chytrá horákyně, zapálený nadšenec, vlastenecky orientovaný badatel ani apriorní odpůrce čehokoli. Pokusme se protáhnout mezi Skyllami a Charybdami recenzentů a přejděme od hypotetických úvah k vlastnímu sborníku.

Z mého pohledu by měl kvalitní sborník, věnovaný jasně stanovenému tématu obsahovat úvodní studii, která dokáže naznačit pozadí, díky němuž se zdají být všechny příspěvky dobře propojené, tematicky sevřené, na sebe navazující či tematicky se doplňující. Současně by měla pokrývat dostatečně široké spektrum samotného tématu s cílem představit téma z co nejvíce stran. Úvodní studie Marka Hrubce s názvem Předpoklady interkulturního dialogu tuto roli z mého pohledu beze zbytku splňuje. Začíná pojmovým upřesněním (i v případě tak proteovských pojmů jako „kultura“, „civilizace“, „dialog“, „polylog“), naznačuje a dostatečně vymezuje téma interkulturního dialogu ve spojení s lidskými právy. Poukazuje na příbuzné či jiné pokusy uchopení tématu a současně přehledným způsobem rýsuje hlavní linie sborníku – a současně i směry, do kterých sborník neodbočí, byť o dalších možnostech rozvinutí tématu autor pochopitelně ví. Některým souvisejícím tématům se věnovaly předchozí sborníky, které Marek Hrubec v ediční řadě Filosofie a sociální vědy již editoval (Globální spravedlnost a demokracie, sv. 14; Demokracie, veřejnost a občanská společnost, sv. 15; Spravedlnost a demokracie v evropské integraci, sv. 17) nebo se jim budou věnovat další chystané sborníky.

Obsahové a odborné stránce úvodní studie a celkové koncepci přispívá i to, že Hrubec s mnoha autory sborníku osobně hovořil a konzultoval. Jistě nejen díky tomu dokáže rozehrát téma interkulturního dialogu přesvědčivým a kompaktním způsobem.

Koncept sborníku lze chápat i tímto způsobem: po úvodním představení předpokladů interkulturního dialogu nabídnou jednotliví autoři jeho specifikace, polemiky, podmínky, neduhy, perspektivy či koncepty. Přitažlivost celého sborníku pak spočívá v odlišnosti propracovaných přístupů k ústřednímu tématu (Leslie Sklair, Axel Honneth, Jürgen Habermas), v možnostech srovnání západních úvah o lidských právech s islámskou (Norani Othman) a konfuciánskou perspektivou (Craig K. Ihara, David B. Wong). Některé z příspěvků ukazují, že součástí zkoumání anatomie interkulturně vedeného dialogu je precizní poznání anatomie jeho skrytých pastí (Honneth), možných i zjevných konfliktů a motivů konfliktů spjatých s lidskými právy, jež následně ústí do nastolení ne vždy přesvědčivě zdůvodněného požadavku dialogu interkulturního či univerzálního rozsahu. Zdá se, že autoři jednotlivých příspěvků nesklouznou na rovinu všenápravy a pracují ve prospěch kritického vyznění celého sborníku. V jednotlivých textech jsou promýšleny problémy univerzality a univerzalizovatelnosti lidských práv, varianty sporů mezi obhájci fundamentalistických, esenciálních, relativistických a univerzalistických stanovisek, pečlivá pozornost je věnována latentním i faktickým možnostem a způsobům zneužití konceptu lidských práv pro ekonomické a politické cíle nebo pečlivému zkoumání podmínek a omezení interkulturně vedeného dialogu. Je pochopitelné, že každý autor má odlišné vyjadřovací prostředky a schopnosti. Z hlediska srozumitelnosti, jasnosti, struktury textu, vedení a sledování argumentačních linií, důslednosti při promýšlení některých tezí a nápaditosti, s níž je jako spíše politikum znějící téma podáno, přitáhly plně moji pozornost (kromě úvodního Hrubcova příspěvku) texty Axela Honnetha, Jürgena Habermase, japonského profesora mezinárodního práva jménem Yasuaki Onuma či Davida B. Wonga, profesora srovnávací a čínské filozofie. Nedílnou a pozornost vzbuzující součástí, která sborník koncepčně dotváří, jsou věcně a velmi konkrétně orientované příspěvky reprezentující islámskou (Norani Othman předkládá úvahy o vztahu šaríi a občanských práv žen v islámském státě) nebo konfuciánskou perspektivu zaměřenou na morálně filozofickou problematiku (Joseph Chan, David B. Wong, Craig K. Ihara, úvahy opírající se o konfuciánskou ctnost „žen“). Ze stejných důvodů byl pro mě naopak značně problematický příspěvek Joshua Cohena Existuje lidské právo na demokracii? Zvláště pasáže věnované problému tolerance (s. 228–232), které působí spíše jako velmi komplikovaně se tvářící a zdlouhavé podání banálních věci, mi při četbě svojí nabubřelostí dočasně zmrazily chuť k věcnému promýšlení interkulturní dialogicity.

V závěru se alespoň dílčím způsobem zdržím u druhého textu sborníku, jehož autorem je Leslie Sklair a má název „Globalizace lidských práv“. Sklair vsazuje téma interkulturního dialogu do vztahu s moderními podobami globalizace. Globalizace se podle něj potýká se dvěma progresivně životaschopnými neduhy: třídní polarizací a ekologickou neudržitelností. K úvodnímu popisu předpokladů dialogů, který předkládá Hrubec, přidává podrobný popis toho, co může v situaci globalizačních efektů interkulturní dialog usnadňovat a současně blokovat (spory a střety o občanská, politická, ekonomická a sociální práva). Jeden ze zmíněných globalizačních neduhů – ekologická neudržitelnost – může v jeho pohledu hrát roli dílčího moderátora při vyjednávání, které je vedeno představou o možnosti (a nutnosti) interkulturního dialogu. Sklairův text jsem pochopil rovněž jako připomenutí zdánlivě nedůležitých předpokladů, v nichž se dialog bude odehrávat bez ohledu na to, zda je někdo odmítá brát v potaz či nikoli. Jako by Sklair v jiné artikulaci a debatě o interkulturalitě adekvátním jazykem připomínal, že nepominutelnou součástí interkulturního dialogu o lidských právech je třeba i to, čemu před více než dvěma sty lety věnoval pozornost J. G. Herder. Ve známém spisu Ideen zur Philosophie der Geschichte der Menscheit z roku 1784 se Herder zmiňoval o nové vědě zvané „ärologie“. Popisoval ji jako vědu o obecném atmosférickém zpravodajství, jako prozkoumávání život uchovávající „vzdušné koule“. Člověk je pro Herdera „chovancem vzduchu“. Herder dokonce vyzýval k založení akademie, která bude ärologii vyučovat a která nově objasní souvislost kulturního bytí lidstva a přírody. S její pomocí budeme schopni „účinně nahlížet tento velký skleník přírody v tisíci proměnách podle jednotných zákonů“. Herdera můžeme považovat nejen za původce prekérní doktríny o nedostatečné přirozenosti člověka, odkázaného na tak zdánlivě neviditelnou entitu, jako je vzduch, ale především za iniciátora teorie o lidských kulturách jako organizačních formách bytí ve „sklenících“. Herder jako by popisoval cestu od preference bytí ve světě k bytí ve vzduchu, přesněji v dýchatelném bytí. Se smyslem pro sice ne příliš přesné, ale metaforicky obrazné vyjádření, můžeme v intencích interkulturního dialogu o lidských právech spolu se Sklairem a dalšími autory sborníku zvažovat, co vše a jak hraje roli při hledání a zkoušení dalších organizačních forem bytí v globálním skleníku.

Soubor textů editovaný Markem Hrubcem přesvědčivě ukazuje, že při tom musíme brát v potaz značné množství faktorů a komponent. Sborník předkládá ucelený a variantní pohled na problematiku interkulturního dialogu o lidských právech v epoše globalizace. Hrubec svou editorskou aktivitou a v návaznosti na předchozí sborníky zásadně přispívá k systematickému mapování nepřehlédnutelných a souvisejících fenoménů soudobé sociální, politické a morální filozofie. Činí tak s pečlivě vybranou společností autorů, v široké perspektivě a bez všenápravných ambicí.

S tím, že jsme dle Herderovy diagnózy chovanci vzduchu, sice nic nenaděláme, ale víme, že jsme jimi všichni a že máme­ li jimi být co nejdéle, nezbývá, než se na některých věcech domluvit v jinak modifikovaných dialozích i v jiných organizačních formách, v nichž nyní jako chovanci žijeme. Filozofové, jejichž texty jsou obsaženy ve sborníku, popisují výhody, nevýhody, úskalí i svody interkulturního dialogu o lidských právech a takových organizačních forem, s nimiž a v nichž by mohly jistit další existenci chovanců vzduchu, kteří chtějí svá práva využívat.

Radim Brázda