Aluze 3/2007 - Recenze

Willův svět

Stephen Greenblatt: William Shakespeare. Velký příběh neznámého muže.

Praha, Albatros 2007. Přeložila Mirka Kopicová.

10_recenze.pdf

Do roku 2007 byl u nás zájem o dílo Stephena J. Greenblatta spíše okrajový. Ti, kteří prošli kurzem literární teorie, si sice pravděpodobně dokážou spojit jeho jméno se školou nového historismu, zároveň se ale zájemci o přeložené původní práce dosud mohli seznámit pouze s knihou Podivuhodná vlastnictví – zázraky nového světa (Praha, Karolinum 2004). V ní se autor věnuje cestopisné literatuře a problematice kulturní konfrontace – dvěma pro něj jistě stěžejním badatelským tématům. Třetí Greenblattův evergreen pak představuje alžbětinská Anglie, zejména osob­nost a dílo Williama Shakespeara. Letošní rok Greenblattovi na českých knihkupeckých pultech přál. Čtenář už není od­kázán jen na zprostředkované úvahy (např. Vladimíra Papouška), ale může sáhnout po dobře připravené čítance nového historismu, která na jaře vyšla v edici Teoretická knihovna nakladatelství Host, či po zde recenzovaném životopisu William Shakespeare. Velký příběh neznámého muže.

Psát životopis Shakespeara, to není nic nového. Četbu knih o životě geniálního dramatika anglické renesance však obvyk­le provázejí rozpaky, neboť o Shakespearovi toho víme zoufale málo. Kromě jeho her o něm vypovídá pouze několik kusých zmínek v pramenech úřední provenience. Avšak Greenblatt se tradičním úskalím do­kázal dokonale vyhnout. Ve dvanácti kapitolách rekonstruuje události, které se Shakespeara více nebo méně dotýkaly, barvitě líčí dobu, v níž dramatik žil, proniká do společenských struktur, ke kterým rodák ze Stratfordu nad Avonou náležel, všímá si konfliktů, jež u vnímavého básníka nemohly zůstat bez odezvy. Tím vším vrhá na život velikána světové literatury světlo.

Americký učenec navíc dokáže skvěle psát. Nutno poznamenat, že čtenářský zážitek v ničem nenarušuje ani zdařilý český překlad. Rozhodně ne náhodou se nový historismus hlásí k francouzskému dějepisectví školy Annales. Podobně jako třeba Jacques Le Goff, Georges Duby nebo Francois Furet píše Greenblatt svěžím esejizujícím stylem, aniž by tím porušil jakékoliv pravidlo závazné pro – řečeno s Marcem Blochem – řemeslo historikovo. Autor živo­topisu nás nejprve vezme do kraje Shakespearova mládí a sleduje zázemí, ve kterém mladý William vyrůstal. Jeho otec pracoval jako soudní vykonavatel, což znamenalo pravidelnou účast na představe­ních hereckých společností. Greenblatt také líčí lidovou kulturu v Midlands. Pasáže o bujarých svátcích Robina Hooda občas připomínají Bachtinovu knihu o Françoisi Rabelaisovi.

Greenblatt v první kapitole mj. líčí slav­nosti, jimiž královnin oblíbenec Leicester hodlal oslnit Alžbětu na (Walterem Scottem proslaveném) hradě Kenilworth. Představení, která byla určena vznešeným hostům i užaslým divákům z lidových vrstev, udělala na mladičkého Shakespeara pravděpodobně velký dojem, protože obdobné scény najdeme také ve Večeru tříkrálovém a ve Snu noci svatojánské. A hlavně: Greenblatt nikomu nevnucuje vlastní teorie o okolnostech, za jakých mohl budoucí dramatik slavnost na Kenilworthu shléd­nout. Neví, zda tam Will přijel s otcem, zda o slavnosti jen slyšel či zda četl dopis ceremoniáře Langhama, jenž se šířil mezi lidem a detaily velkolepé královské show popisoval. Životopisec si vystačí s ukázka­mi z her, které přesvědčivě dokládají po­dobnosti mezi děním na hradě a Shakespearovou tvorbou.

Prázdná místa v Shakespearově příběhu tak dotvářejí obraz chaotické a para­noidní alžbětinské doby. Není podstatné, jestli Shakespearovu rodinu postihlo pronásledování tajných katolíků nebo jestli za úpadkem umělcova otce stály nelegální obchody. Greenblatt ozřejmuje, proč o Williamovi před příchodem do Londýna víme tak málo. Není divu, že se na pozadí neklidného věku jeho stopa vytrácí. Objasněna je však motivace, která posléze vyústí v rozhodnutí vrátit se do Stratfordu nad Avonou (v poslední kapitole). Autor živo­topisu skládá střípky příběhu, z nichž si sám čtenář konstruuje zápletku Shakespearova života.

Slovo „příběh“, které bylo použito pro český podtitul knihy, lze chápat dvojím způsobem. Autor se zcela distancuje od uceleného vylíčení umělcova života. Dekonstruuje nánosy mýtů o Shakespearovi; příběhy o mladíkovi, který se vypracoval ze šlechtických koníren až na první scénu království, odmítá. Greenblatt nepodlehl svodům Nového žurnalismu a nevydal se ani cestou postmoderního dějepisectví, které se často uchyluje k prostředkům „romantické“ historiografie (např. Simon Schama v Občanech, Praha 2004). Příběh je zde spíše nenásilně podsouván v přitažlivých pojítkách, jejichž definitivní propojení je ponecháno v čte­nářské kompetenci. Fakta zůstávají explicitně nevyřčená, radost z jejich domýšlení Greenblatt nekazí. Přitom se varuje byť jen náznaků „senzačních“ zjištění.

V páté kapitole se William Shakespeare ožení. Jméno Anne Hathawayové si většina z nás ještě pamatuje z maturitní otázky z anglického jazyka; Greenblatt se ovšem v manželství nejslavnějšího dramatika všech dob nepiplá. Konstatuje holá fakta: na sklonku života jí Shakespeare odkáže svoji druhou nejlepší postel. Následují ka­pitoly o životě v Londýně: Shakespeare zde potkává Christophera Marlowa, Thomase Kyda, Roberta Greena, Thomase Watsona, Bena Jonsona a další. Zaznamenává první úspěchy, dostihuje jej stavovská nevra­živost, proniká do společnosti, ve které se běžně potkávají lidé z deklasovaných vrs­tev s agenty nejvyšších zájmů anglické koruny.

Greenblatt je nedostižným znalcem politických a společenských poměrů v alžbětinské metropoli 16. a 17. století, pozornost však přesouvá zejména k zábavnímu průmyslu, jehož se Shakespeare stal nejprve součástí a posléze i hlavním představitelem. Sledujeme, jak populární látka cestovala od jednoho dramatika k druhému, vznikaly další přepisy a variace her, které u obecenstva slavily úspěch. Autor životopisu upozorňuje i na možné vazby mezi aktuálním děním v Londýně a dramatickou fikcí: poprava židovského lékaře, jehož proslov pod šibenicí vyvolal pobavení přihlížejících diváků, nápadně připomíná tragikomický konec Shylocka v Kupci benátském. Přestože životopisec neví nic o tom, jak dramatik prožíval smrt svého syna, v Hamletovi spatřuje ztvárnění očistce, čímž dokládá Shakespearův zájem o život duše po smrti. Zde se dotýká tématu, které již pojednal v knize Hamlet v očistci (Hamlet in Purgatory, Princeton 2001).

Shakespearovy texty ale americký badatel nevyužívá jenom jako klíče k umělcovu životu, všímá si také jejich proměn, vysvětluje, kterak Shakespeare dokázal vystupňovat účinky svých her. Motivace jed­nání postav ve vrcholném tvůrčím období často zůstává nejasná. Nevíme, proč se Jago v Othellovi chová ničemně, nevíme, proč král Lear zatoužil podrobit dcery zkoušce, když svoje království stejně hodlá rozdělit rovným dílem. Zatemnění motivace postav a záměrné vypouštění určitých motivů pak zesiluje výsledný dojem z děje. Podstatou dramatikova úspěchu byla také schopnost zužitkovat v podstatě cokoliv z toho, co zrovna hýbalo Londýnem. V Mac­bethovi dokázal zalichotit Jakubu I., který jako první Stuartovec vystřídal na trůně Alžbětu, ale rovněž zpracoval protikrálov­ské intriky, které byly ještě v živé paměti Londýňanů. Nedlouho předtím byl totiž dopaden Guy Fawkes a v poslední chvíli se podařilo odhalit slavné „spiknutí střelného prachu“.

Velký příběh neznámého muže nese v anglickém originále titul Will in the World. How Shakespeare Became Shakespeare (Will ve světě, resp. česky lépe Willův svět. Jak se Shakespeare stal Shakespearem; snad by bylo možné zvážit i dvojí význam jména Will[iam] – vůle). Nakladatelství Albatros mnohoznačný titul poněkud pozměnilo – nepochybně ze strategicky prodejních důvodů; celé dramatikovo jméno v názvu knihu dost možná lépe prodá.

Životopis je napsán mistrovsky, z odstupu, s pozoruhodnou suverenitou. Greenblatt zasazuje zlomky faktů o umělcově životě do světa alžbětinské a stuartovské Anglie. Tam, kde se nedostává ověřených faktů, si vypomůže básnickým či dramatickým dílem. Výsledkem je plas­tic­ký obraz Williamova života. Přestože se na první pohled zdá, že se Greenblatt vyhýbá individualizaci svého „hrdiny“, v pozadí skládáme překvapivě konzistentní portrét člověka, který dokázal geniálně přetvářet aktuální události v nadčasové příběhy. Přitom se nevzdal cílů, které si do Londýna přinesl už z venkova. Uspěl, nezapletl se s politickou mocí a vrátil se domů jako bohatý muž.

Četba Velkého příběhu neznámého muže je nepochybně zážitkem. Kniha nejenže brilantně osvětluje život velkého spisovatele, ale rovněž k nám přichází v době, kdy pokračují diskuze o psaní dějin, výzvy Nového historismu si získávají širší odezvu a k vydání se připravují knihy Haydena Whitea. Stephen Greenblatt je mužem, jemuž určitě stojí za to věnovat pozornost. Shakespearův životopis nám umožní pochopit, proč se (nejen) ve Spojených státech stal v kruzích kulturních a literárních studií respektovanou, ba téměř nedotknutelnou autoritou.

Jiří Koten