Aluze 2/2007 - Poezie

Jakub Grombíř

Pomalu sbírat dny jak klestí

01_Poezie_Grombir.pdf

Na samotě u lesa

Pomalu sbírat dny jak klestí

a některé sny chápat za zvyk

tušit, kdo sedí na pelesti

a počká si na první mrazík.

Předjaří

Hladina řeky plná vírů

havrani letí k severu

v duši cítím příval míru

schopný odpustit nevěru.

Pod hladinou jsou skryty děje

jež nezná ani tajemník

jak potichu ho jaro hřeje

pod ledem tiše taje mník.

Okolo Fatry

Vlak nestaví v Napajedlích

protože je zrychlený

schoulen v jeho nepohodlí

rozkrok tísněn riflemi

prázdné tváře pasažérů

že je to až dojemné

vlastní odraz mizí v šeru

kdo mě dneska obejme?

Česká

Jsme jak suché stromy

Zastíněné Řípem

Vítr změnit nelze

Tak v něm tiše skřípem…

Cisterny

Po cestě projíždí cisterny

Vím, jednou ti budu nevěrný

Jednou – až za sto tisíc let

Ale na to teď nemyslet…

Jedou cisterny s Benzinou

Na trávník přesně mezi mnou

A tebou padl shora stín

Projíždí náklad hořlavin

Šelest na srdci

Co dělat, když už je ti třicet

Za krk ti skočí levhartice

Zatímco guláš tiše solíš

Cítíš ji slídit někde poblíž

V šumění listí stále Šárka

Za krk ti skočí jaguárka

Už nečekal jsi tento přepad

Setřepat nebo nesetřepat?

Probuzení

Už toho bylo moc,

dá se říct, že to stačí,

v hrncích už ztuhl soc,

típnutý vajgl v táči.

Kdo z nás byl větší rek,

na to už ráno nedbá:

skončil se večírek,

a v hlavě dračí setba…

Praha

V botasce ještě z domu hrudka

Která se nechce rozpadnout

Parčíkem kráčí prostitutka

Čekám dopravu hromadnou

Tramvaj zastaví u Viktorky

Jak z pytle sůl se sype dav

Blikají lampy, mlčí dvorky

Díváš se, hrudku vytřepav…