Čokoládová extáze a jiné dobroty

Peter Pišťanek: Recepty z rodinného archívu.

Levice, Koloman Kertész Bagala, člen L.C.A. Publishers Group 2003.

Literární dílo často projevuje podivuhodnou snahu vymanit se ze své vlastní určenosti a překračovat své hranice směrem k "realitě". Snad lze pod vlivem tohoto poznatku přistoupit k psaní o nejnovější knížce slovenského spisovatele Petra Pišťanka (z jeho tvorby připomeňme alespoň proslulý román Rivers of Babylon nebo povídky se spoluautorem Dušanem Taragelem). Autor v ní totiž překračuje hranice literatury směrem k oblasti, kterou nejsme běžně zvyklí spojovat s uměním: sestavil vlastní kuchařskou knihu, nazvanou Recepty z rodinného archívu.

Formy kuchařky Peter Pišťanek využil jako prostředku k vlastnímu "hledání ztraceného času": recepty pocházejí z rodinného archivu receptů Pišťankovy rodiny, z nichž většinu shromáždil Pišťankův dědeček Jozef Pišťanek, číšník na různých místech a pak hostinský v Devínské Nové Vsi, ale hlavně "weltman". Každý z receptů je komentován vzpomínkami na autorovo dětství prožité v cihlářské kolonii, ve kterých objevíme nejen vědomí nenávratnosti prožitého, ale i smutek nad neexistencí lokalit, v nichž se odehrávají. Někdy mají tyto komentáře charakter krátkého příběhu, jindy jsou to jen drobné postřehy, charakteristiky prostředí nebo situace, s níž má autor tu kterou krmi spojenu, a funkci pointy pak plní sám recept, respektive sama příprava jídla.

Kritériem výběru receptů je většinou jejich neobvyklost, a to buď objektivní (dokážete si představit například bábovku z fazolí? nebo mrkvový dort?), nebo se některé recepty jevily neobvyklými dětským očím autora, jemuž dědeček připravoval "vegetariánský guláš" z buřtů, jelení guláš nebo třeba "sladký chlebík Ge-čaj". Daleko nejvíce místa je v knize věnováno sladkostem ("Čokoládová extáza"!), v rámci tohoto okruhu zaujmou zejména okolnosti získání některých receptů, budící respekt ke statečnosti Pišťankova dědečka (ale také autora a v neposlední řadě i vydavatele knihy, jimž hrozí pomsta majitelů autorských práv na Sachrův dort a jiné pamlsky). Sladkostem jakožto jídlům, která dětskému strávníkovi patrně nejlépe utkvěla v paměti, konkurují pokrmy chlapské, pojící se se vzpomínkou na dědečka gurmána nebo reprezentující tu chuťovou oblast, již Pišťanek docenil až v dospělosti: salát s kyselými rybami, několik druhů gulášů, smažené syrečky atd.

Peter Pišťanek pochopil, jak úzce souvisí s naší pamětí chuť a jak důležité místo zaujímají v našich vzpomínkách na dětství obřady spojené s přípravou jídla. Počítá s tím, že součástí jeho vzpomínek je i zhmotnění těchto obřadů a chutí a že je s ním nebude vnímatel sdílet pouze pasivně, že nedílnou součástí četby bude i samotná příprava pokrmů. Tento jednoduchý prostředek je stejně neotřelý jako těžko opakovatelný a dost těžko si s ním poradíme v rámci esteticko-literárních kategorií — nemůže nám zde totiž stačit "Tehliarská kyslá polievka ŕ la vysoký dátum", "Kurča na plzenský spôsob" nebo "Šunka pečená v lístkovom ceste" stvořená ze slov, ale pro naplnění autorova uměleckého záměru je nutno slova proměnit v poživatelnou materii.

Snažil jsem se Pišťankovu knihu chápat jako příběh, v němž tvoří pokrmy a jejich komentáře nerozlučný celek a realizací receptů a konzumací se uskutečňuje proces konkretizace určitého fikčního světa. Samozřejmě jde ale především o regulérní kuchařku, tedy knihu, jejíž místo je spíše v kuchyňském kredenci než v knihovničce fanouška slovenské literatury. V jejím kontextu i v kontextu tvorby Petra Pišťanka pak jde o další z projevů chuti experimentovat a pojímat psaní především jako pokoušení křehkých hranic mezi textem a světem, tentokrát ovšem s viditelným, hmatatelným a především poživatelným výsledkem.

Lukáš Foldyna