K poznání literárního života severní Moravy a Slezska konce druhého tisíciletí

Iva Málková, Svatava Urbanová a kol.: Literární slovník severní Moravy a Slezska (1945-2000).

Olomouc, Votobia 2001.

Typickým znakem současnosti, charakteristické mimo jiné i gigantickou informační explozí, je logická snaha vypořádat se s novými jevy jejich registrací a popisem. K tomuto účelu se nad jiné lépe hodí slovníky, lexikony, tezaury, encyklopedie a jim podobná literatura. Jejich předností je obvykle relativní tematická sevřenost, nedostatkem, s nímž však nelze pranic dělat, jenom jej vzít na vědomí jakožto objektivní realitu, beznadějný, předem prohraný zápas s očividným stárnutím textu. Už než se totiž takové dílo dostane ke svému uživateli, zestárne, zřídne, zděraví. A to tím rychleji, čím těsněji heslář přiléhá k době svého vzniku, čím časově bližší realitu reflektuje. Fixací se mění v dobový dokument, kamínek v mozaice poznání jistých kvalit jisté epochy, protože nikdy není nic tak proměnné jako fakt ve své bezprostřednosti a zjištěných prvoplánových vztazích a nic tak obmyslné jako vazby, kontexty a motivace, jež mají povětšinou svou vlastní akceleraci, než vyjdou najevo. I v pracích tohoto typu se samozřejmě uplatňují subjektivní faktory, aby bylo možno výsledek o to silněji relativizovat: Dá se tak například vážně uvažovat o všelijakých dosazích bezděkého, nebo naopak cíleného autorského výběru, uspořádání a interpretace jednotlivých hesel apod. Vůbec se zdá, že slovníky ohrožují renomé svých autorů nezanedbatelnými riziky, jejichž představy neunesou zaječí srdce.

S těmito a jistě s celou řadou dalších podobných i zcela odlišných rizik se při přípravě Literárního slovníku severní Moravy a Slezska (1945-2000) musel potýkat autorský kolektiv specializovaného pracoviště Ústavu pro regionální studia Ostravské univerzity. Vlastním a prvořadým předmětem studia ústavu je výzkum oblasti severovýchodní Moravy a Slezska. Ten také vyvolal nutnost systematického shromažďování historických, kulturněhistorických, literárněhistorických, biografických i jiných dat pro potřeby dalšího rozvoje a plnění dalších úkolů ústavu. Takto získaná data se po nezbytném doplnění o údaje bibliografické povahy a po revizích přeměnila postupem času ve slovníková hesla, která se rozrostla v základy budoucího slovníku. Křest stykem s veřejností si sebrané materiály hesláře odbyly ještě ve své původní internetové formě. Prototypem kompozice hesel byly zkušenosti nabyté ve spolupráci s Biografickým slovníkem Slezska a severní Moravy, vydávaným Ostravskou univerzitou postupně od roku 1993, s nímž spolupracovali také někteří členové ústavu. Již letmé srovnání s Biografickým slovníkem dává na srozuměnou, že se Literární slovník vedle přirozeně užšího tematického zaměření zjevně vymezuje jedním konkrétním, ale podstatným rysem: soustředěním na více méně otevřenou literární současnost. V maximalistické (= napadnutelné) formulaci Úvodu: “výběr osobností pouze na ty (sic! - P. H.), jejichž dílo bylo životně dovršeno, je omezující. Důraz byl proto položen na autory, kteří do literárního kontextu vstoupili po r. 1945 a svou tvorbu dále rozvíjejí”. (s. 19)

Akcent na literární regionalismus slovníku se zásadně podílel na kritériích výběru hesel. Samo územní vymezení by bylo problematické vzhledem k dějinným procesům nadobyčejné pohyblivosti hranic, ale toho si byli autoři dobře vědomi. Dotkli se této otázky i v Úvodu. Zdůraznili, že “hranice jsou pouze přibližné a pohyblivé”, ale že se přesto hodlají držet jejich geografického vyjádření jako “území, které je definováno jako české Slezsko s historickou hranicí k roku 1928”. (s. 19) Týž Úvod racionálně vysvětluje zařazení nezanedbatelného množství jmen středomoravských osobností, institucí a časopisů, především olomouckých. Vypuštění nepochybných a nezpochybnitelných vazeb Ostravy a Olomouce by rovněž dle našeho mínění ochudilo, ba poškodilo informační schopnosti slovníku, ne-li zrovna jeho relativní celistvost.

Někdejší etnická, národnostní, jazyková a náboženská pestrost regionu se změnila. Přesto však se zde dodnes literární milieu české dennodenně stýká s polským a německým. Avšak zatímco s polskou literaturou regionu se slovník vyrovnal, literatuře německé zůstal dlužen.

Literárnímu slovníku severní Moravy a Slezska (1945-2000) se dá jistě vytknout i leccos jiného: např. absenci toho či onoho hesla (Jiří Fiala, Mojmír Trávníček aj.), tiskové chyby (“po 1970 se věnuje publicistice, reportážím…” - s. 115), nepozorné zápisy cizích jmen (Wyšpiański m. správ. Wyspiański - s. 40), či dokonce i ty nejméně vítané chyby věcné (“Absolvoval gymnázium v Bruntále.” - s. 177) aj. Avšak text této intenzity propojení s mnohdy nepředvídatelně flexibilní aktuální realitou nelze umrtvit vtěsnáním do Prokrustova lože apodiktických terminologických kadlubů. A pak: Je tu ještě jeho živější alter ego, existující internetová varianta na webových stránkách Ústavu pro regionální studia Ostravské univerzity, která postupně reflektuje a aprobuje opravy, úpravy a změny a je naprosto důvěryhodným příslibem druhého, úspěšnějšího pokusu.

Petr Hora