Slovník současných filosofů

Julian Nida-Rümelin: Slovník současných filosofů.

Přeložili Alena Bakešová, Irena Šnebergová, Pavel Baran, Karel Berka, Josef Velek.

Praha, Garamond 2001.

Myslím, že většina filozofů a příznivců filozofie nejprve zajásá, jakmile nalezne knihu s názvem Slovník současných filosofů. Kvalitní filozofické slovníkové literatury není nikdy dost. Pak začnou příslušným slovníkem listovat a začtou se podrobněji. Prvotní nadšení často opadne nebo se vynoří pochybnosti. Nepochybně se objeví i otázky, jak vůbec sestavit filozofický slovník, v tomto případě slovník současných filozofů, který by zcela dostál svému názvu. Byli by v něm obsaženi převážně filozofové žijící či nedávno zemřelí a hesla by byla koncipována tak, aby nabídla čtenářům srozumitelný a přitom kompletní obraz činností a hlavních filozofických témat, na něž se soustředili filozofové vybraní do příslušného slovníku. Jak koncipovat slovníkové heslo, které má v několika odstavcích zhuštěně vyjádřit celé filozofické opus, sestavované mnohdy po celá léta? Může se stát, že se slovník filozofů omezí na uvedení hlavních životních událostí a klíčových děl, může se pustit i do obsáhlejšího komentování každého díla nebo zprostředkovat hlavní filozofické problémy, na něž se jednotliví filozofové soustředili. Heslo pak ale může získat spíše ezoterickou podobu, v níž hovoří jazykem, který je srozumitelný tomu, kdo dílo příslušného filozofa již zná. Avšak pro někoho, kdo onoho filozofa nezná, může být zhuštěná, stručná podoba hesla těžko srozumitelná. Autoři slovníku se tak ocitají před obtížně řešitelným problémem systematické, srozumitelné a zhuštěné reference o mnohdy spletitých filozofických výkonech.

Nakladatelství Garamond vydalo český překlad německého slovníku, který vyšel poprvé v roce 1991 pod názvem Philosophie der Gegenwart in Einzeldarstellungen von Adorno bis v. Wright (ed. J. Nida-Rümelin) v nakladatelství Alfred Kröner Verlag ve Stuttgartu. Hned na úvod se nabízí otázka, proč byl český překlad pořízen podle prvního vydání, když v roce 1999 vyšlo v tomtéž nakladatelství vydání druhé, upravené, aktualizované anotně rozšířené. Oproti 660 stranám prvního vydání má druhé vydání 820 stran. Považuji to za závažný nedostatek, kvůli němuž nám současnost opět unikla o osm let. V tiráži českého vydání není navíc uveden ani rok vydání originálu, z něhož byl překlad pořízen. Jak je možné, že na existenci druhého vydání neupozornili sami překladatelé, všichni profesionální filozofové z Filozofického ústavu AV ČR, sledující jistě novou lexikální literaturu ve svém oboru? České vydání je tak ochuzeno o 28 nových hesel (druhé německé vydání představuje 159 filozofů oproti 131 heslům v prvním vydání) a výrazně upravená a doplněná (zvláště v případě bibliografií) stávající hesla. Za více než deset let také zemřel nezanedbatelný počet filozofů, kteří ve slovníku figurují jako stále žijící.

Následkem pominutí druhého vydání se tak v české edici neobjeví G. Anders, A. Badiou, R. Barthes, S. Benhabib, I. Berlin, W. Cramer, A. C. Danto, G. Evans, J. A. Fodor, P. Foot, P. T. Geach, G. Harman, O. Höffe, F. von Kutschera, K. Löwith, K. Lorenzen, J. McDowell, G. E. Moore, J.-L. Nancy, M. Nussbaumová, D. Parfit, J. F. Rosenberg, P. Singer, Ch. Taylor, P. Virilio, B. Waldenfels, M. Walzer, B. Williams, jejichž profily obsahuje druhé německé vydání. Podíváme-li se na většinu jmen, pak je jejich vakance v českém vydání skutečně škoda. Totéž se týká aktualizace většiny hesel, i když bibliografické údaje byly v českém vydání doplněny. Paradoxní by bylo, pokud by pro doplnění bibliografických údajů překladatelé či redaktoři použili zmiňované druhé německé vydání.

Samotná hesla věnovaná filozofům (filozofkám) začínají vždy odstavcem připomínajícím intelektuální curriculum vitae, pokračují odstavci členěnými podle hlavních sfér zájmů azpravidla končí odstavcem s názvem Recepce. Nejdelší hesla jsou věnována filozofům, kteří podle editora J. Nida-Rümelina nejvíce ovlivnili podobu současné filozofie: Heideggerovi a Wittgensteinovi. Delší hesla mají Gadamer, Habermas, Popper, Putnam, Quine aRussell. Editor sám k výběru autorů podotýká, že při vší snaze reprezentovat rozmanitost současné filozofie a originální filozofický přínos se do jisté míry jedná i o svévolný výběr. Myslím, že se zde projevuje i zohlednění německého kontextu a odborného zájmu editora. Do slovníku tak pronikla jména filozofů, jejichž činnost je podle mého soudu známa spíše v německém prostředí (slovník je původně určen především německým čtenářům, proto mu převahu příspěvků o německých filozofech nelze vytýkat) nebo kteří jsou zájmově blízcí editorovi, tedy i různí „teoretici demokracie" a političtí filozofové (Agamben, Bennett, Hart, Henrich, König, Leinfellner, Rescher, Schulz, Sohn-Rethel, Sperber). Slovník je sice věnován západním autorům, ale do hesláře nečekaně pronikl ijediný nezápadní, japonský filozof K. Nishida, který se však dobou svého života blíží spíše E. Husserlovi, jemuž se z pochopitelných důvodů slovník vyhnul.

U některých hesel se následkem delšího času uplynulého od prvního vydání objeví formulace, které např. upozorňují na „ještě neuzavřený pokus o založení morálky" — heslo Ernst Tugendhat, s. 490 —, přičemž v aktualizované bibliografii již nalezneme uvedeny novější knihy, které Tugendhatovo založení morálky nabízejí.

Někdy mají hesla mírně kolísavou obsahovou úroveň. Týká se to spíše hesel o filozofech ne-analytické orientace. Uvedu jen dva malé příklady. Např. heslo věnované von Weizsäckerovi končí v odstavci s názvem Reflexe větou: „Celkově W. působí jako myslitel, který je s to překlenou [„t" zde shodou okolností chybí] krizi novodobého myšlení — jako myslitel budoucnosti." (s. 504; autorkou hesla je B. Zehnpfenigová) Myslím, že taková osobní hodnocení působí poněkud komicky.

O P. K. Feyerabendovi se můžeme dočíst: „Etabloval se jako kritik vědy, vědecké teorie, která přeceňuje rozum a ignoruje výzkumnou praxi." Řekl bych, že podobná hodnocení mohou být poněkud zavádějící. Feyerabend sám totiž např. ve své Rozpravě proti metodě preventivně uvádí: „Uvážíme-li některé tendence v americkém školství […], ve filozofii […] a ve světě vůbec, myslím si, že rozumu je třeba dát větší váhu ne proto, že je a vždy byl základní, nýbrž proto, že se zdá být za okolností, které dnes dosti často nastávají (avšak zítra mohou zmizet), potřebný k vytvoření lidštějšího přístupu." (Rozprava proti metodě, Praha 2001, s. 25) Nechci tím říci, že by byl slovník špatný. Hesla věnovaná analytickým filozofům jsou podle mého názoru napsána na daném prostoru kvalitně. Pouze se snažím poukázat na ošidnosti a nebezpečí slovníkového redukcionismu, zařazování, přiřazování, rozdělování či zobecňování.

Co se týče formální a grafické úpravy, domnívám se, že české vydání bohužel notně zaostalo za úrovní originálu, přičemž mnohé se dalo zachránit alespoň standardní redaktorskou prací. Německý originál je příjemná kniha kapesních rozměrů, s obálkou, na níž je výřez z obrazu René Magritta. Obálka českého překladu evokuje spíše podobu ohmatané učebnice, s matnou, schematickou androgynní postavou, která snad má zaujímat rozjímavou sedící pozici, ale také může evokovat podobu nudící se prostitutky. Originál dále samozřejmě uvádí, že J. Nida-Rümelin je pouze editorem knihy, české vydání ho uvádí na obálce i úvodních stranách tak, jako by byl jediným autorem celého díla. Grafická úprava samotného českého textu je opět stěží srovnatelná s originálem: bibliografie je v originálu psána vždy menším písmem, text samotný je přehledněji členěn — v českém vydání byla zvolena dvousloupcová úprava stránky, obsah je oproti originálu přesunut na konec knihy apod. Dalo by se říci: co změna v českém vydání, to změna spíš k horšímu.

I když jsem se soustředil spíše na některé nedostatky, domnívám se, že čtenáři dostávají prostřednictvím Slovníku současných filozofů základní přehled o klíčových filozofických tématech a postavách filozofie 20. století. Alespoň můžeme nyní něčím poměřovat úroveň tuzemských filozofických slovníků, které se snaží a budou snažit zprostředkovat dění v současné filozofii.

Radim Brázda