Zlato a hnusný jabka

Marian Palla: Zápisky uklízečky Maud’.

Brno, Petrov 2000.

Vy, čtenáři, kteří jste vyznavači nápaditého humoru bez servítků, nenechte si ujít již čtvrtý literární počin brněnského výtvarníka Mariana Pally. Prozaik slovenského původu je jedním z kmenových autorů brněnského nakladatelství Petrov, kde doposud vydal knihy Jak zalichotit tlusté ženě (1996), Kdyby byl krtek velkej jako prase (1997) a S chloupkem na jazyku aneb Sto případů detektiva Wlapra (1999).

Palla v sobě nezapře výtvarného a konceptuálního umělce, když všechny tituly včetně Zápisků doprovází svými kresbami. A ne ledasjakými, jeho obrázky vystihují dva rysy charakteristické i pro jeho tvorbu prozaickou. Na jedné straně naivita, až insitnost v umění, na straně druhé drsný humor, nonsens apermanentní sklon k parodičnosti, přičemž vněkterých případech je zcela zjevné, jaký literární žánr Palla paroduje, jindy mám dojem, že to neví ani on sám. Vždy tu však zůstává jakýsi ironický podtón k vlastnímu vypravěčství. Palla totiž nepatří k těm autorům, kteří střílí všude kolem sebe a na svůj dům-hrad nedají dopustit, ba právě naopak: vědom si dobře svého místa na literárním žebříčku tropí si šprýmy hlavně sám ze sebe.

Zápisky uklízečky Maud’ odkazují svým názvem k celé řadě próz psaných formou deníkových zápisů (jen pro příklad uveďme naprosto rozdílné Dostojevského Zápisky z mrtvého domu, Čepovy Zápisky Jiljího Klena či Macháčkovy Zápisky z blázince), přesto však ničím takovým nejsou. Sám název v sobě skrývá dva nonsensy, a odhaluje tak ráz celé prózy: jen stěží si představíme uklízečku, která by si vedla deník, a stejně málo pravděpodobné je její jméno. Představa, že žena s honosným jménem Maud’ někde v podniku vytírá schody a vynáší odpadkové koše, je přinejmenším bizarní.

Deníkovými zápisky uklízečky jsou podle všeho citáty psané kurzívou, které uvádějí každou ze sto dvaceti tří číslovaných podkapitol. Například: „Každé utření i třeba děravým papírem je pořád lepší než neutření!", či: „Před líbáním konzumuj česnek jen tehdy pokud se ti tvůj milý hnusí!", anebo: „V neděli na procházce nemysli na umývání schodů pouze koketuj!". Je zřetelné, že citáty (absence interpunkce má pravděpodobně zvýšit hodnověrnost uklízeččina autorství, ale to je jen polovičaté řešení, vzhledem k tomu, že pravopis je bezchybný) jsou spíše než zápisky jakýmisi obecnými ponaučeními pro uklízečky, která mají nadčasovou platnost a kterými by se dal naplnit takový stolní kalendář pro uklízečky všech generací.

Zápisky se skládají z jedenácti kapitol, přičemž uklízečka Maud’ se objeví až ve třetí kapitole nazvané příznačně „Smeták a vesmír". Maud’ je uklízečkou ve vševládnoucím podniku na výrobu kosmických lodí a zároveň působí jako poradkyně ředitele, se kterým se na malou chvíli vypravěč ztotožní ajehož ústy vypráví v ich-formě. Až v páté kapitole, téměř přesně v polovině příběhu, se dozvíme, že Maud’ píše knihu. Už ji má dopsanou, ale reformní ředitel Chuej Ku ji přinutí, aby v psaní pokračovala, neboť kniha nemá žádný konec. Jejími hrdiny a zároveň protagonisty celého příběhu jsou Kurt a Matěj, naprosto nelogicky a neprakticky smýšlející antihrdinové, kteří jsou několikrát zaváti do různých podnebných pásem i časových období (dá-li se o nějakém času uPally mluvit, spíše je to jakési amorfní bezčasí). Zčásti si za to mohou sami, hlavní vinu však nese autorka jejich příběhu Maud’, která, aby měla o víkendu co dělat, nechává Kurta s Matějem ještě nějakou dobu u eskymáků.

Za zmínku stojí struktura příběhu, kterou lze v rámci humoristické literatury označit za poměrně komplikovanou. Pallův vypravěč vypráví příběh o Maud’, Kurtovi a Matějovi, Maud’ píše knihu o Kurtovi s Matějem adává ji číst jedné z jejích postav, přičemž se setkává i s Kurtem a Matějem, aby jim přes jejich protesty naznačila další osudy. Jednou z rovin příběhu je tedy i psaní o psaní a občasné debaty nad vznikající knihou Maud’. Jedna z postav prohlásí: „Lidé v umění pudově tíhnou ke koncům, možná je to proto, že sami nikdy žádný nezažili, a obvykle, až se ten jejich dostaví, jsou z něho nakonec paf." (s.168) Paf jsou z něj nakonec i Kurt s Matějem. Podobných úvah je však v knize poskrovnu, a o ty tu ani nejde.

Kurt s Matějem prožívají proti své vůli moderní variantu pikareskního románu. Tak, jako je celý jejich příběh parodií na pikareskní román, tak je každá kapitola, každá oblast, kterou navštíví, parodií na nějaký literární žánr či politické praktiky. Hned v první kapitole jsme svědky hospodské střílečky jako vyšité z klasického westernu, druhá kapitola nazvaná „Krysy" je — jak jinak — parodií na postkatastrofické romány. V dalších pasážích najdeme parodii na robinzonády, na svět rozdělený mezi dvě skupiny lidí bojujících ohospodářskou nadvládu (u Pally jsou to kosmonauti a zemědělci), který často líčí dobrodružná literatura. Jinde jsou to narážky na
vojenské režimy třetího světa a zprostředkovatelskou roli OSN, nezvyklé využití (nebo zneužití) některých pohádkových motivů či rozvedení úsloví o tom, zda bylo dříve vejce, či slepice.

Pallovo poslední dílo se v lecčems blíží absurdní literatuře, jejímiž předními rysy jsou černý humor a nonsens. Prozaikův literární svět je posunut do zvláštní, poněkud vychýlené polohy, je možno vnímat jej optikou groteskna. Šestá kapitola nazvaná „Můj nos je tam, kde jsem já" je nejtypičtější ukázkou Pallova svérázného humoru. Trosečník Rudolf plující na loďce bez plachty a bez motoru uprostřed širého moře si vymýšlí nereálné úkoly, aby se přes celý den nějak zabavil, avždy se mu podaří je splnit. Například: JAK SNÍST PEČENÉ KUŘE A NEZAMASTIT SI RUCE!, JAK OKLAMAT PIRÁTY! nebo dokonce JAK SE ZACHRÁNIT! Rudolfova myšlenková a objevitelská invence je tak silná, že se mu ji podaří přenést do skutečnosti. V prvním případě k němu připlave kuře, v druhém ošidí piráty a ve třetím případě zahlédne pobřeží.

A na závěr všem trpělivým čtenářům recenze rada, jak podle Pally lehce zbohatnout. Sežeňte si hnusný jabka z Moravy, postavte se k otevřenému oknu a zakousněte se do jednoho z nich. Budete jeho chutí tak zhnuseni, že jej vyhodíte z okna. Na místě, kam dopadne, se objeví hrouda zlata. Pokud se tak nestane, nezbývá než nahlédnout do Zápisků uklízečky Maud’, třeba v nich najdete další instrukce.

Erik Gilk