Karl Kraus – Sidonie Nádherná

Karl Kraus – Sidonie Nádherná (Sborník z mezinárodního sympozia Návrat domů/ Rückkehr nach Janowitz). Přel. Jaroslav Povejšil. Praha, Nakladatelství Franze Kafky 2000.

Jméno Sidonie Nádherné bývá v poslední době zmiňováno v různých souvislostech. O znovuobjevení této mecenášky umění a důvěrné přítelkyně Karla Krause a Rainera Marii Rilka pro veřejnost se postaralo jednak vydání její Kroniky janovického zámkupřed dvěma lety, a jednak slavnostní pietní akt z 25. května 1999, kdy byly v zámeckém parku ve Vrchotových Janovicích uloženy tělesné ostatky bývalé majitelky tohoto zámku, baronky Sidonie Nádherné, která zemřela roku 1950 v anglickém exilu.

Součástí této pietní akce, o jejíž uskutečnění se zasloužila řada českých, německých i rakouských kulturních institucí, bylo i mezinárodní sympozium pořádané Centrem Franze Kafky a věnované Karlu Krausovi, jednomu z nejvítanějších návštěvníků zámku, k připomenutí 125. výročí jeho narození. Povahou vztahu Karla Krause k zámku ve Vrchotových Janovicích a k jejich paní, ale i k celé české kultuře, se zabývá útlý sborník Karl Kraus – Sidonie Nádherná, vycházející převážně z přednášek proslovených právě na sympoziu Návrat domů/ Rückkehr nach Janowitz.

Ačkoli se může zdát, že sborník má snad až příliš úzce vymezený tematický záběr a osloví jen hrstku odborníků, není tomu tak. Šťastnou shodou okolností totiž ve stejné době jako sborník ze sympozia vychází v Mladé frontě biografie Sidonie Nádherné s názvem Dáma z rajského ostrova, která je seriózním a nezaujatým barončiným životopisem. Jejími autory jsou Robert Sak a Zdeněk Bezecný. Sborník Karl Kraus – Sidonie Nádhernási potom vybírá některé zásadní epizody ze zejména vnitřního života této “krásné baronesy”, jak Sidonii Nádhernou kdysi označil Rilke, a zaměřuje se na mapování vztahu baronky a rakouského spisovatele a žurnalisty Karla Krause. Jejich vzájemný vztah je však chápán šířeji jako vztah Karla Krause k českým zemím, a to na pozadí místa setkávání obou osobností, zámku ve Vrchotových Janovicích. O důvěrné povaze citů, které Karl Kraus k zámku a jeho majitelce choval, snad nejlépe svědčí fakt, že zde vznikla převážná část jeho monumentálního dramatu Poslední dnové lidstva a že právě zde, v zámeckém parku, si přál být kroměřížský rodák, ale rakouský občan Karl Kraus pohřben.

Z přednášek, které byly na sympoziu Návrat domů prosloveny, byly pro potřebu sborníku vybrány tři, které se zejména zabývají problematikou prolínání jazyků a kultur, v němž svou roli sehrálo české prostředí. K nim je organicky připojen text čtvrtý, přednáška s názvem “Recepce Karla Krause v českých zemích”, již proslovil na podzim roku 1999 v Londýně Kurt Krolop, jeden z největších evropských znalců díla Karla Krause. (Tomuto badateli je ostatně celý svazek u příležitosti životního jubilea věnován.)

Fridrich Pfäfflin, editor německého vydání Krausových dopisů Sidonii Nádherné, ve svém příspěvku s názvem “Vrchotovy Janovice – místo vzpomínek i poučení” vystihuje genius loci zámku i jeho okolí a vyzdvihuje jeho význam pro formování různých kultur. Rovněž se dovídáme, které osobnosti na svém zámku Sidonie Nádherná, německá Češka, píšící si své deníky v angličtině, přijala a jaké byly poválečné osudy významné zámecké knihovny, jejíž část Sidonie Nádherná před svým odchodem do exilu ukryla na Nizozemském velvyslanectví v Praze.

Nádech kurióznosti má druhý příspěvek Kurta Krolopa s názvem “Posluchačka jako mluvčí: ,Mluvnice‘ Sidonie Nádherné”. Autor se ve stati zabývá vlivem jazykových chyb, zejména bohemismů, jichž se Sidonie Nádherná ve své němčině dopouštěla, na jazyk Karla Krause, jednoho z nejlepších evropských stylistů. Není divu, že žurnalista Karl Kraus, který se programově zabýval jazykem a jeho pravdivostí, se nechal chybami své přítelkyně inspirovat nejen k osobní korespondenci, ale i k úvahám ve svém časopise Die Fackel.

Nejpřínosnější pro českého čtenáře mohou být dva příspěvky, zabývající se Krausem ve vztahu k české kultuře. Stať Edwarda Timmse “Karl Kraus a léta po založení Československa” pojednává o vzájemném jiskření, k němuž docházelo mezi Die Fackel a pražským německým i českým tiskem. Jeho příčinou byla diskuse o nově vzniklé české demokracii, již Karl Kraus všestranně podporoval. Zároveň usiloval o česko-německou národnostní symbiózu. Referát “Recepce Karla Krause v českých zemích” Kurta Krolopa má více všeobecnou a shrnující povahu, zajímavé je především líčení vztahu a paralel mezi vídeňskou Die Fackela pražskou Přítomností Ferdinanda Peroutky.

Z celé koncepce knížky je zřejmé, že má vyšší ambice, než napovídá forma sborníku. Titul odkazuje na tradice národnostního soužití nejen v Praze, ale i na Moravě, navazuje na ně a připomíná osobnost naštěstí nezapomenuté Sidonie Nádherné ve vztahu ke Karlu Krausovi, který i díky baronce našel cestu k české kultuře. Nesporně přínosná a ucelující je potom ta skutečnost, že se v současné době chystá český překlad Krausových a Rilkových dopisů Sidonii Nádherné.

Radek Malý