Dva mladí básníci z východu

Generátor X: Hmlovina. Banská Bystrica, Drewo a srd 1997.

Michal Habaj: Korene neba. Básne z posledného storočia. Banská Bystrica, Drewo a srd 2000.

Michal Habaj a Generátor X ze stáje banskobystrického nakladatelství (labelu) Drewo a srd mají mnoho společného. Vlastně by se dalo říct, že v Michalu Habajovi je kus Generátora X. A naopak.

Protože je ale jejich totožnost pouze částečná, v mnohém se – přirozeně – i liší. Michal Habaj je například o něco starší, narodil se v roce 1974, zatímco Generátor X, přestože údaje o datu jeho narození jsou nedostupné, nebude nejspíš mít víc než nějakých pět roků. Řadíme tedy Michala Habaje do mladší generace básnické, Generátora X potom do nejmladší. Ale i jinak: Korene nebajsou už Habajovou třetí sbírkou, kdežto X svou Hmlovinouteprve (už!) debutuje.

Možná by bylo zajímavé udělat pěknou tabulku o dvou sloupcích, protiklady a shody postavit proti sobě, statisticky je zpracovat a zjistit, mají-li pánové nakonec více rysů shodných, či rozchodných, nicméně domnívám se, že to je práce (záliba) jiných, povolanějších, a navíc to asi nemá význam – vždyť je to jen blbý úvod. Teď k věci.

Začněme Generátorem X. Nevíme toho o něm mnoho, jen to, co napsal vydavatel na zadní stranu obálky Hmloviny (další zajímavé informace jsou na jiných zadních stranách jiných obálek jiných knih – viz Habaj, M.: Korene neba. Básne z posledného storočia). Dozvíme se, kde X vznikal, dozvíme se o jeho zálibách, oblíbených barvách, o nejdůležitějších lidech 20. století (pro zajímavost – Heidegger a Madonna), ale to je asi všechno. A asi to stačí.

Nuž, co byste čekali od “virtuálného konštruktu rannoposthumanoidných (sic!) foriem života ... prvého z radu literárných übermensch”? Já bych čekal buď výrazné výboje formální nebo tematické, či naopak až neuvěřitelnou “strojovou” ukázněnost, a – nedočkám se ani jednoho (jistě, kyborgova dokonalost může být v přizpůsobení se průměrnému člověku). Čeho jsem se tedy dočkal:

Formálně je Hmlovinarozdělena na dvě (resp. čtyři) rozsahem téměř stejné části, uzavřený cyklus Hmlovina / Návrat hmloviny a volně řazené kousky v oddíle Massaka (Parano I. a Parano II.). X používá volného verše bez velkých písmen a tradiční interpunkce; využívá ve velké míře teček a dvojteček, případně (poměrně řídce) i středníků a pomlček, tato interpunkční znaménka ovšem neoddělují, jak jsme zvyklí, relativně nezávislé syntaktické celky, zdá se, že jejich funkce je především rytmotvorná : spíš rytmoborná : narušují: rytmus verše a: vytvářejí protirytmus a zabraňují. plynulému čtení: “...blikajúce kontury. hrejivosť svetelného vajca: / blikanie: v stručnej chvíli: dole a: hore / ...” (“7. /sfumato/”, s. 14) Zároveň navozují pocit opravdové generace textu, báseň vzniká slovo po slovu a následující vyplývá z předešlého, resp. následující je strojově vybráno z množiny možných pokračování předešlého, motiv je krok po kroku rozvíjen před našima očima. Jistě nás u umělého inteligenta nepřekvapí, že rozvíjení se leckdy děje za pomoci metod matematických (možná i biogenetických) – permutace (mutace) a další: “...prvá veta: nemá centrálnú bytosť. prvá bytosť: nemá / centrálnú vetu ...” (“1.”, s. 8)

Tematická stránka textu také jistě není bez zajímavosti, dopředu ale upozorňuji, že – jistě, že dle mého soudu – je zajímavá méně. Čekejte hojně sci-fi, např.: “...lietajúci stroj. modrý a lesklý kov. / pružná biomasa víriaca pod mrakmi /...” a dál a dál, čekejte fascinaci pop-kulturou (která je zřejmě vlastní i dalším kmenovým autorům značky Drewo a srd, viz třeba trilogii Pet(e)ra Šuleje Porno – Kult – Pop nebo Habajovy Gymnazistky. Prázdniny trinástročnej). Hlavně ale čekejte pusté filozofování a prázdná slova. Čekejte záplavu výrazů, kterým nebudete rozumět bez slovníku cizích slov, a čekejte je v takových shlucích a nakupeních, že jim nebudete rozumět nakonec ani se slovníkem. Nic si z toho ale nedělejte, buď jsou (zřídka) objektem jazykového hraní si, nebo jsou prázdné . Ano, mohly by vytvářet místa nedourčenosti s poeticko-magickým nábojem, ale – nevytvářejí: “...centrifúga informačného súfizmu. v celulárnej pseudoistote. / savuj kto môžeš. áno tvojho nie. áno tvojej virtuálnej rukavici. / nech sa stretnú. nech sa pretnú. lúče našich laserových mečov. /...” (“Bunka:”, s. 45)

Dá se říci, a snad to platí i obecně, že básně pana X začínají být silné tam, kde přestávají plkat a kde se přimknou ke světu (ať již skutečnému, neskutečnému, budoucímu či nebudoucímu). To se ale bohužel ve většině tracků nestalo a mně to může jen být líto.

Generátor X je umělá bytost, která byla stvořena ku psaní poezie. Jenomže každý začátek je těžký a snad žádný nový vynález nepracuje od počátku bezchybně (navíc, čím složitější systém, tím více nedostatků jeho tvůrcům unikne, systém je třeba dlouho dolaďovat, viz Temelín). Jen tak si lze vysvětlit, proč vlastně Hmlovina nezůstala jen Hmlovinou a bylo nutné přiřadit k ní ještě druhý, evidentně zbytkový oddíl. Je sice pravda, že chytrý autor si dává pozor, aby horší byla druhá polovina sbírky, což je i případ G. X, nicméně rozumný autor horší polovinu nezařadí vůbec a náčrty si schová do šuplete – až přijde čas, můžou se hodit.

S Michalem Habajem byla práce. Skoro mi zkazil spánek. Nemít totiž po ruce nadprůměrného slovenského čtenáře a znalce slovenské i světové pop-kultury Michala Spádu, jistě bych neodhalil tu spoustu aluzí a citátů ukrytých v textu. Mea culpa. Ovšem údajně ani běžný slovenský čtenář (a průměrný znalec slovenské i světové pop-kultury) by prý spoustu z nich nerozpoznal (ano, nepoznal bych, že motto od Shelleyho je zároveň odkazem na Cure, neřekl bych, že “...pokojný večer na vŕšky padal: na sivé polia: v oku robota / v diaľke horela: starootcovská roľa: kde sme my a naše / dievčatá...” – “Destinácia: pretrvávanie”, s. 12 – je zmutovaný Krasko atd. atd.), což ovšem nijak nevadí, zejména předpokládáme-li, že text – svou povahou exkluzivní – se stejně dostává do rukou jen čtenářům a znalcům nadprůměrným. Remixy pro snoby?

Nebudu se příliš rozepisovat o vlastní konstrukci Habajových textů, v podstatě platí, co bylo řečeno výše u G. X., jen tečky mizí a důsledně se užívá pouze dvojteček, je to přehlednější, ale jinak žádný velký rozdíl. Obdobně tematika básní. Pochopitelně se otvírají i oblasti, které jsou syntetickým umělcům (zatím?) uzavřené, třeba láska. Že má Habaj jakousi obsesi psát až o příliš nezletilých děvčatech, jistě nepřekvapí ty, kteří měli šanci seznámit se s jeho druhou sbírkou Gymazistky. Prázdniny trinástročnej, netřeba ho ovšem podezírati z nějakých nepravostí, podívejme se jen na smutek a nostalgii (téměř) protestsongu “Sedemročné modelky”: “videl som sedemročné modelky: ako si vymieňajú / booky miesto servítok: ako v školských jedálňách / počítajú kalórie dukátových buchtiček: ... pre naše / dievčatká len to najlepšie: drogy móla diskotéky: / drogy móla diskotéky: kabelka najlepšia aktovka: / amfetamín najlepší vitamín: ...” (s. 56)

Vlastně už nemám co říct, ať dnes Generátor mluví za dva. Tehdy se mi báseň nezdá být “kilimandžárem banálnych veršov”, když se dotkne věcí skutečných , odpoutá se od abstraktního vymlouvání se , a my ucítíme za jejími slovy příběh (tím nechci rozhodně říci, že by v ní měl být zapsán ). Když to hodně přeženu a zjednoduším, pak tedy takhle nejspíš ne: “prázdne vody dní: sa prehnali mojou hlavou: / nevidel som ich: nepočul som ich: a predsa / ma pochovali: vo vlnách smútku: medzi hradbami / spomienok: v ktorých blúdim: ako v digitálnom / labyrinte:...” (“správa: útes prítomnosti sa trhá”, s. 37), takhle snad ano: “v temných lesoch: v húštinách a kroviskách: / kyborgovia: oceľovosnedé konštrukcie: / s plnými ústami lesných jahod dumajú: / čože to bola tá fujara: kto bol to honelník: /...” (“Letný deň: nostalgia”, s. 47)

A ještě jinak a zpátky na začátek ke shodám a rozdílům: Hmlovina i Korene neba mají doslova společné jedno. Tohle jedno zní: “stačí zodvihnúť kotvy: a nebo bude plné našich lodí”. Doplním podle svého: a když budeme vědět: kam by se nám chtělo: letět: nebudeme muset: hned zase přistát. Konec.

Generátor X slibuje na poslední stránce: “Uvidíme sa v budúcom tisícročí. Vrátim sa.” Nevím, proč bych mu neměl věřit, vždyť nad ním drží ruku NASA a Lunetic a oba máme rádi Karla G. Další sbírka Michala Habaje Cintorín mŕtvych dievčat je zařazena v edičním plánu nakladatelství Drewo a srd na letošní rok.

Poznámka: Drewo a srd sledujte pravidelně na http://www.message.sk/drewo/, mají tam spoustu pěkných knížek. A hezky udělaných (ačkoli s některými typy písma nelze než nesouhlasit).

Gabriel Pleska