Vlna súčasného umenia a kultúry 2/2000, 3/2000. Bratislava, Drewo a srd 2000.

ČASOPIS VLNA 2/2000 A 3/2000

„Vlna za vlnou a najednou jsem z toho moře ovce...“

(Leo Hruda, deníky)

Citátem z klasika Hrudy chci připomenout hned na začátku, že slovenský časopis Vlna súčasného umenia a kultúry je záležitost mnohdy humorná a ironizující, a přesto v jistém smyslu i odborná. Pokud v Aluzi 3–4/99 byla dána do souvislosti s Vlnou česká periodika Živel a poslední čísla Vokna, rád bych připomenul i brněnské Tamto. Ačkoliv v něm je odbornost místy až nudná a nečitelná.

Nová dvě čísla Vlny (2/jar 2000 a 3/2000) přivezl opět Peter Šulej a spolu s redakčním okruhem je prezentoval na letošních Libri. A co v nich nacházíme? Spojnicí obou čísel je studie Ondreje Herece s názvem „Cyberpunk“. Jestliže má k něčemu celá koncepce Vln blízko, pak je to právě tato škatulka. Jistě můžeme namítnout, že se kyberpunkeři ve světě vyčerpali už samotnou kyberbiblí, totiž románem Williama Gibsona Neuromancer, a vedle Bruce Sterlinga už toho moc nebylo. Jenže je to stejné jako v jiných oblastech umění – punkerské tříakordové písně můžeme také pokládat za neustálou variaci na téma Ramones... Možná bych v Herecově článku víc zdůraznil roli drog a s ní třeba i (zde jen letmo zmíněný) vliv Phillipa K. Dicka. Anebo roli filmu v kyberpunkovém podhoubí. Ale to jsou jen a jen drobnosti, které trochu doplňují obrázek o Vlně. Snad jen mimochodem – nevím, odkud O. Herec čerpal pro svůj rozsáhlý článek. Každopádně přinejmenším tato věta zřejmě nepochází od něho a převzal ji chybně: „Gibson chcel pôvodne Neuromancer zakončiť vetou uverejnenou v novinách Sunday Morning o skupine Velvet Underground Look out for worlds behind you...“ (Vlna 2/2000, s. 26). „Sunday Morning“ je, jak znalci vědí, písnička od VU.

Jinak se tématu kyberpunku drží Vlna volněji a spíše mapuje okolí – hudbě je v čísle dvě věnován článek o Davidu Bowiem, skupině Japan či Howie B; ve trojce pak o The Cure. Hrdiny z médií jsou Lara Croft (ze hry Tomb Rider I – IV) nebo Monty Python‘s. Čili to, co důvěrně známe i z našich luhů a hájů. Co ovšem neznáme a co je dost přínosné, jsou články o moderním dramatu v Anglii. Drewo a srd, nakladatelství Petera Šuleje, které vydává Vlnu, vydalo už před časem šokující Ravenhillovo drama Shopping and Fucking a v čísle 2/2000 přináší hru Sarah Kane Túžim. Ovšem jen tak na okraj – jako by to tu už někdy bylo a jako by se Living theatre a další scény vracely zpět. Navíc mnohdy s upřímnou snahou šokovat. Ale Ionescovy a Pinterovy časy jsou už dávno pryč a nevím, jestli tato ukázka nového dramatu bude působivá. (A: „Smrť je moja milenka a chce vstúpiť“ / B: „Čo to znamená, čo to znamená, čo to znamená, čo hovoríš?“ / C: „Buď ženou, buď ženou, CHOĎ DO PIČI“ atd. – Vlna 2/2000, s. 43. Snad inscenačně je hra lepší...)

Musím ale přiznat, že v třetím čísle spatřuji zlepšení hned na několika frontách. Větší prostor je věnován povídkám, výtvarnému umění a právě nástupem zmiňované Lary Croft i médiím. Trojka Vlny se mi zdá profesionálnější, chytlavější a důmyslnější; je to vidět i na recenzích. Ve dvojce recenze na desku skupiny Beastie Boys obsáhla šest (!) řádků. To se už ve trojce nestane, navíc se ještě výrazně zlepšila už tak dobrá grafická úprava. Je to možná i redakčním okruhem, o němž jsem se zmiňoval na začátku – Jaroslav Šrank, Michal Habaj, Miriam Šimková, Marta Lamperová a Vlado Janček. Mnohá jména jsou už pro slovenskou literaturu pojmem. A navíc se můžeme těšit na hodně šokující obálku čtyřky, pokud bude taková, jak ji představují autoři na konci čísla tři.

Tři čísla jsou za námi a naskýtá se otázka, jestli zvolený směr nebude za chvíli na obtíž. I když se současná mládež určitě bude odvolávat na trendy osmdesátých let, jako je kyberpunk, přeci jen by se Vlna mohla rozlít i jinam. Ne snad, aby se věnovala něčemu úplně jinému, ale aby svůj obzor rozšířila dál. William Gibson je fajn, ale v Čechách už byl tomuto dřevnímu otci zakladateli vystavěn pomník nehynoucí slávy jak v podobě překladů, tak i článků v Živlu a Voknu. To ovšem není směrodatné pro Slováky, jen pro českého čtenáře, který s Vlnou přijde do styku. Ani v nejmenším to ale není kritika, jen a jen blahopřání, že v zemi, kde doposud existují na vsi obchody, do nichž se maso dováží jen dvakrát týdně a nejbližší obchoďáky jsou u Vsetína, je Vlna ozdravná, odvážná, informovaná a hlavně výborná. A ať si říká Leo Hruda, co chce, svetr z takové vlny by záviděl.

Michal Jareš