Situace: Děčín v děšti a k tomu plno básníků. Navečer

Michal Jareš

Stejně jako loni se i letos ve městě Děčíně konalo vyhlášení Ceny Vladimíra Vokolka, kterou jeden z redaktorů Hosta nazval „Děčínská kotva nehudebníků“. Letos (12. června) to ovšem nebylo s takovou pompou jako loni a celá akce dostala komorní ráz už tím, že se vyhlášení nekonalo v divadle, ale v jednom sálku městské knihovny, která je spolu s Úřadem města Děčína hlavním organizátorem. Další změnou bylo i počasí - celý den pršelo a byla zima, takže se paradoxně opakovala situace z loňska: přijeli jen zúčastnění, děčíňané zůstali doma.

Zatímco se na pódiu připravovalo hudební těleso (dá-li se o dvou dívkách mluvit jako o tělesu) z Pedagogické fakulty z Ústí nad Labem - klavír a housle, sálek s kapacitou cca 80 lidí se zvolna naplnil. V 16.50 přišel fotograf, a tak to víte, hned vzrušení, následně se tam objevil Václav Vokolek (17.02) a po něm i neúnavný organizátor Mgr. Ladislav Zoubek, jinak ředitel knihovny. Ten představil zástupce starosty i vedoucí úřadu kultury města Děčína a poté následoval klidný Gershwin. Venku pršelo a vyhlášení se dalo do pohybu: letos se zúčastnilo 80 lidí, z toho 21 z Moravy - že by můj loňský apel na stránkách Aluze zapůsobil? Porota byla představena a kromě Vladimíra Novotného, který se omluvil, dokonce přítomna a připravena sklízet rány od neoceněných, kterých byla v sále většina, protože v obou kategoriích bylo dohromady jen devět vítězných. Finančně i knižně tyto autory podpořilo město Děčín, Okresní úřad a nakladatelství Atlantis a Host. Poté Václav Vokolek přiznal, že se letos porota mimořádně shodla na prvním místě, a opět přišlo intermezzo s houslemi a klavírem. A venku pořád pršelo, když začalo vyhlašování první kategorie, tj. do 21. let. Speciální ocenění poroty se dostalo Stanislavu Beranovi z Jindřichova Hradce za jeho poému Mouchy, třetí místo obsadila Marie Kantůrková z Prahy, druhé Miroslav Klimeš z Bíliny se vcelku zajímavým rozkoukáváním se po světě devatenáctiletého kluka. První byl Jan Kačena z Mostu s jakousi variací na Topinkovo Krysí hnízdo.

Jak je vidět, letos se Severočeši snažili, čímž celá událost zdánlivě získala trochu na regionalitě, ovšem který jiný kraj pořádá obdobnou básnickou soutěž? Je ovšem pravda, že letos se avizování soutěže soustředilo právě na severočeská periodika, takže je pro příští rok možná lepší včas napsat na e-mail do knihovny v Děčíně, aby případní autoři věděli co a jak. Po vyhlášení následovala recitace - stejní interpreti jako loni, ale mnohem snesitelnější už pro civilnost veršů Miroslava Klimeše, abych uvedl příklad. Po patřičných ovacích hudba, a venku trochu pršelo... Druhá kategorie do třiceti let získala také ocenění poroty, dokonce dvě: první bylo zvláštní a obdržel ho Honza Dušek z Bíliny s básněmi v próze, druhé Kateřina Rudčenková z Prahy, což je zde již ostřílená bojovnice, která se ladně přehoupla do nové kategorie. (Čímž jsem prozradil její věk.) Navíc si její básnění můžete přečíst v bloku poezie v tomto čísle. A od konce: třetí místo - Vít Jarolím z Děčína s několika Zámžiky, jak svoje básničky nazývá, druhé stejně jako loni Jan Pavel z Prahy s cyklem Cesta a první byla étericky působící slečna s chrtem, jejíž jméno je Beata Reimannová a jež je z Teplic. Recitátoři nasadili po vyhlášení svá mimetická gesta a přednesli něco veršů, hudba a konec. Magistr Zoubek všechny přítomné pozval na raut konající se o patro výš, upozornil na to, že všichni zúčastnění dostanou sborník a mohou si zakoupit publikaci o večerech poezie, které pravidelně knihovna pořádá. Sympatické.

Hostina nahoře byla trochu ostýchavá, ale určitě to nebylo způsobeno vnitřním neklidem z poezie, spíše z toho, do čeho zakousnout dříve. Stoly se téměř prohýbaly, Václav Vokolek tam nad dortem a chlebíčkem (neručím za pořadí) pohovořil o Aluzi a zadoufal v článek, který by o akci informoval. Snažím se mu tedy tímto vyhovět. Podstoupil jsem poté místo po jeho boku, které jsem okupoval již dost dlouho, Kateřině Rudčenkové a odešel na vlak, který mi jel až za dvě hodiny. S Václavem Vokolkem jsem se tak v prázdném Děčíně (19.00), který už naštěstí nebyl mokrý deštěm, potkal náhodně ještě dvakrát. V tomhle městě asi na básníka narazíte hned, proto se tam ta soutěž koná. Jen tak dál.