Čepovská výjimka

Ivan Slavík ve své ultrahutné glose vyčerpal Čepovskou překladatelskou dráhu i se zajímavými přesahy a postřehy, pečlivě vše okomentoval a tak pokud zde chci trochu šťárat v tom zbytečku, který zůstal, nezbývá než napsat drobnost o Čepovu překladu Claudelových Images Saintes de Bohéme, čili o Svatých obrázcích Českých. Jak zmiňuje I. S. – „výjimečně jediný Čepův překlad básní“ vyšel až v exilu v edici Vigilie (Křesťanská akademie Řím) jako svazek číslo 9 roku 1958. Třicetistránkový sešitek obsahuje nejen Čepovy překlady, ale také text původní, Claudelův. Čep obstaral knížku úvodem ve franštině a překladatelskou poznámkou, kterou bych zde chtěl odcitovat celou:

„Claudelovy „Svaté obrázky české“ byly přeloženy do češtiny několikrát. Já sám si vzpomínám na překlady Bohuslava Reynka a O. F. Bablera.

Kdybychom měli v exilu po ruce některý z nich, nebyl bych se nikdy opovážil dělat špatně to, co už jiní udělali přede mnou dobře, nebo aspoň lépe. Kromě v svém raném mládí jsem nikdy nepsal verše a verše nepřekládal.

Claudelovy „Svaté obrázky české“ mají vesměs rýmy nebo asonance. Podařilo se mi z nich zachránit několik jenom v „Svatém Václavovi“. Potom jsem se musil vzdát. Verše, rytmus a rýmy tvoří ovšem jedno s tak zvaným obsahem: je však nebezpečí, že se kvůli rýmům znetvoří a ochudí obsah. Nezbývá mi, než požádat čtenáře, aby čtli mou rytmovanou prózu jako verše, a aby si domyslili rýmy podle těch, které najdou v Svatém Václavovi.“

Čep tedy použil svého umu překladatele prózy a převedl poezii do ní. Napadá mě zde jedna podobná asociace, když Vladimír Nabokov přeložil do angličtiny Evžena Oněgina stejným způsobem jako Čep Claudela. Jestli byl tento překlad úspěšný či neúspěšný je otázkou, protože tento drobný sešitek patří mezi málo známé položky Čepovy dráhy překladatelské, je výjimkou a kuriozitou exilu do roku 1968.

Michal Jareš