Dušan Taragel: Rozprávky pre neposlušné deti a ich starostlivých rodičov. Koloman Kertész Bagala, Levice 1998.

Pozor na strašidlo ÖZROTTÖ!!!

Uměle vytvořená pohádka má v našich zemích tradici už od dob Němcové, která vedle pohádek českých sebrala a upravila a tu a tam připsala i pohádky slovenské. Z někdejší nerozborné jednoty zůstaly sice jen vzpomínky a řeč, které se rozumí bez překladatele, ale umělá slovenská pohádka žije! Umělá samozřejmě neznamená jen nějakou náhražku tam, kde fantazie národního ducha přestala reflektovat, co se stalo s Červenou Karkulkou po oné očistné lázni v žaludku netvorově. Je to plnohodnotná potrava nenasytných dětí a jejich nenasytných rodičů.

Knížka Dušana Taragela (1961) se tedy jasně musí jmenovat Rozprávky pre neposlušné deti a ich starostlivých rodičov a vydalo ji nakladatelství Koloman Kertész Bagala z Levíc už ve dvou vydáních (první 1997, druhé loni). Podobně jako Miloš Macourek sází na spojení s Adolfem Bornem, Taragel našel svůj poklad v malířovi Jozefu Gertli Danglárovi, který by mohl našinci evokovat druhdy slavné období Káji Saudka. Comics Klaushaus ostatně na začátku let devadesátých otiskovala i Mladá fronta a obrázek Vlada Mečiara, jenž má na obrovském svalnatém rameni vytetováno PITHART MY SWEETHEART, je smrtící i dnes. Rozbujelost a přemrštěnost Danglárových comicsových malůvek - celostránkové a barevné!! - nestrhávají pouze na sebe, ale doplňují se s textem Taragelových pohádek. Ostatně jak jinak než comicsově si představit Anču, o které každý, kdo jí poznal, říkal „je to milé a slušné děvčátko, jen se nechce mýt a smrdí?“ (s. 34)

Toto spojení tedy dělá - společně s výtečnou úpravou - dost exkluzivní záležitost, při které můžeme jen hořce zaplakat, proč ne u nás, proč u nich... Ale jazyk je ještě nezapomenutý, a ono překládat svébytné výrazy je trochu na škodu. K posouzení: „Ugrcaná Hilda zasa grcala len v aute svojich rodičov - grcala náhle a bez výstrahy, takže automobil bol zvnútra ogrcaný tak, že nebolo oknami videt von.“ (s. 106).

Obsahem knížky jsou, jak již trochu prevértovský název napovídá, příběhy o nepříliš hodných dětech, jak se s nimi jejich příliš hodní rodičové zlobili tak dlouho, dokud a/ nepřišel doktor, b/ nepřišlo strašidlo. Věrka se například pořád „špárala“ v nose, až ji doktor Hroznoff varoval, že jí v nosních dírkách zarostou prsty. Rodiče a příbuzní se té představy tak zalekli, že se odstěhovali. „Jedni sa skryli v lese, iní ušli do súsedného mesta. Ďalší odcestovali do vzdialených krajín, kde si zmenili meno.“ (s. 27). Je to možná trochu surové, ale neuvěřitelně zábavné. Pro pažravého Petříka si jednoho krásného večera přišel ÖZROTTÖ. (Straší se děti na Slovensku obludami s maďarským jménem??) Chlapečkovi, který při jídle mlaskal, zašil doktor pusu. (Tato sitauce je nádherně vyvedená na straně 75). Lakomou Dorotku zase vytrestá dědeček, kterému Dorotka - ač je lakomá až běda - půjčí kapesník. Vysmrká se do něj a řekne jí, že už ten kapesník nikdy nevypere. A tak můžeme pokračovat celou knížku. Poučení není žádné, jak už to v pohádkách bývá. Ať si každý najde to svoje.

Po pohádkách následuje Pomocný slovník pro neposlušné děti a jejich starostlivé rodiče, který osvětlí podstatu tak zásadních problémů, jakými jsou Příbuzní, Ředitel školy, Sousedé, ale i základní charakteristiku strašidel, jimiž je například výše zmíněný ÖZROTTÖ, Krum nebo Vypchávač. Vedle tohoto slovníku je tu i Test neposlušnosti a Argumentář. Využijme tedy spojení několika argumentů a berme je jako závěr této oslavné ódy na pohádky.

Pokud si nepřečtete tuto knížku, dědeček s babičkou skočí z mostu. Pokud si nepřečtete tuto knížku, zarostou Vám nosní dírky. Pokud si nepřečtete tuto knížku, zhloupnete, stanete se ministrem a budou Vás ukazovat v televizi. Pokud si nepřečtete tuto knížku, strýček Emil vstane z hrobu a přijde si pro Vás.

Michal Jareš.